Děkujeme za překlad kolektivu ABC
Přátelé z projektu CrimethInc zveřejnili analýzu nové vlny represí na území státu Chile. Přestože se snaží o srovnání s kontextem v USA, věříme, že závěry jsou přínosné i pro naše lokální prostředí. Proto zveřejňujeme český překlad článku.
24. července napadl chilský stát tři domy a zatkl dva anarchisty – Mónica Caballero a Francisco Solar – s obviněním z použití bomb. Mónica a Francisco strávili posledních 10 let ve vězení i mimo něj, když čelili podobným obviněním v Chile a Španělsku. Jejich poslední zatčení je jen nejnovější kapitolou v řadě operací proti nim. Je to však také stupňování pokusů státu potlačit lidové povstání, které zuřilo Chile od 18. října 2019 do začátku pandemie COVID-19 v březenu 2020.
V průběhu měsíců vzpoury v Chile vláda vyzkoušela celou řadu různých strategií, jak ji potlačit: válečné právo, chatrné reformy, smrtící i nesmrtící rozptýlení davů, a cílené stíhání údajných lupičů a žhářů. Žádná z nich neumožnila státu získat navrch – ale začátek COVID-19 ano. Dnes se stanné právo vrátilo, graffiti kolem náměstí Plaza de la Dignidad byly přemalovány a ačkoli bitvy s policií stále občas vypuknou, idealismus, který byl kdysi viděn na ulicích, ustoupil zoufalství. Přestože virus nebránil šíření vzpoury v USA, neznamená to, že by v současnosti probíhající vzpoura v USA byla zajištěna proti náhlým, nepředvídaným změnám. Připomeňme si, jak útoky z 11. září 2001 vydláždily cestu pro potlačení hnutí proti globalizaci v USA, včetně masových mobilizací a autonomních přímých akcí.
Případ proti Monice a Franciscu v Chile nabízí pohled na možnou budoucnost pokračující protipolicejní rebelie. Můžeme si být jisti, že vláda Spojených států věnovala velkou pozornost strategiím, které vlády jako Francie, Hongkongu a Chile použily k potlačení vzpour na svých hranicích. Když se demokratickému státu, jako je Chile, podaří uplatnit strategii represí, představuje to krok vpřed pro každou jinou demokratickou vládu, která se také snaží podmanit svou populaci.
V nejlepším možném případě vzpoura proti policejní kontrole ve Spojených státech vyústí ve společenskou sílu, která bude moci zabránit tomu, aby stát zavřel kohokoliv, včetně našich soudruhů. Dokud k tomu však nedojde, úkol bránit ty, kteří usilují o osvobození, by neměl znát žádný konec ani státní hranici. Stát kdekoli je hrozbou vzpoury všude.
Proto podporujeme Monicu a Francisca.
Minulé i aktuální případy
V pátek 24. července policie v Santiagu v Chile přepadla tři domy a zatkla dva anarchisty, Monicu Caballero a Francisco Solar, za jejich údajné spojení se čtyřmi explodujícími zařízeními umístěnými v minulém roce:
- Jedno z 25. července 2019, které bylo odesláno do Quiñenco kanceláře Rodriga Hinzpetera, bývalého ministra vnitra.
- Jedno, které explodovalo 27. února 2020 a zranilo několik policistů na policejní stanici Huechuraba v Santiagu.
- Dvě zařízení byla také umístěna 27. února v budově Tánica v luxusní čtvrti Vitacura v Santiagu.
“Okamžitou svobodu pro politické vězně!” Banner z Coordinadora 18 de Octubre.
Coordinadora 18 de Octubre, hlavní orgán podpory vězňů v Santiagu z povstání z 18. října 2019 v Chile, vydal v den zatčení následující prohlášení:
Z iniciativy Coordinadora 18 de Octubre se vyjadřujeme za svobodu politických vězňů i naši nejhlubší podporu a solidaritu s našimi soudruhy Francisco Solar a Mónica Caballero, kteří byli zatčeni při ranních nájezdech do domácností koordinovaných státem. Provedla je jednotka OS-9 carabineros, a došlo k žalobě ze strany advokátní kanceláře Santiago de Metropolitana Sur. Odsuzujeme a zviditelníme trvalou povahu politického pronásledování prováděného proti obžalovaným za účast v sociálním boji antiautoritářů. Stejně jako mnoho dalších před nimi i oni jsou oběťmi systematického odvetného opatření, které se neomezuje pouze na ně dva, nýbrž má v úmyslu ovlivnit každého, kdo se od začátku 18. října vzbouřil proti aparátu moci a usiloval o důstojnost. V tomto duchu se staráme o bezpečnost a pohodu našich soudruhů za mřížemi. Navzdory neúplné povaze podrobností o jejich současném případu je důležité si uvědomit, že k dnešnímu dni (pátek, 24. července) došlo ke třem nájezdům na domácnosti, zatímco stát současně pracuje na aktualizaci nového zákona o zpravodajských službách. V neposlední řadě podporujeme odmítnutí toho, jak buržoazní média zachází s tímto vývojovým příběhem. Buržoazní média, jak to dělávají pokaždé v historii, se znovu dostávají do služby státního aparátu a intenzivně spolupracují na kriminalizaci protestů.
LÁSKU A SÍLU PRO MÓNICU A FRANCISCA
SVOBODU PRO VŠECHNY POLITICKÉ VĚZNĚ
Monica a Francisco již byly obviněni ve dvou takových případech. V roce 2010 byli oba zatčeni v notoricky známém Caso Bombas I spolu s tuctem dalších obžalovaných. Společně byli obviněni z umístění bomb kolem Santiaga. Ačkoli Monica, Francisco a všichni s nimi obžalovaní byli v roce 2012 nakonec zproštěni všech obvinění, represe si na anarchistickém hnutí té doby, nakonec vybrala těžkou daň. Tehdy byla represe aktivní kolem otevřených sociálních center.
Následující rok byli Monica a Francisco zatčeni ve Španělsku a na základě protiteroristických právních předpisů byly obviněni z údajného bombardování kostela Basilica del Pilar v Zaragoze, dne 2. října 2013. Tito dva byli ve španělských věznicích odsouzeni na dvanáct let, ale poté, co obhajoba vznesla žalobu u španělského Audiencia Nacional (španělský nejvyšší soud), byl jejich trest změněn na deportaci. V březnu 2017 se Monica a Francisco vrátili do Chile.
Ať už se tyto nové obvinění udrží nebo ne, poslední kapitola tohoto příběhu ilustruje, jak se boj proti státnímu násilí odehrává na globální scéně. Vidíme Monicu a Francisca spolu s desítkami tisíc lidí, kteří byli uvězněni ve Spojených státech od vraždy George Floyda, a miliony lidí po celém světě, kteří jsou aktéry v podobných hnutích.
Povstání v Chile
Jak zdůrazňuje prohlášení Coordinadora 18 de Octubre, současný případ Moniky a Francisca je eskalací v několikaměsíční kampani represí proti povstání, které otřásalo Chile v roce 2019. Vzpoura přinesla nepokoje proti policii každý týden – a někdy i denně. V průběhu měsíců boje demonstranti zdokonalovali svou ochrannou výstroj, strategie, taktiku a formy organizace; občas přemohli a přelstili policii.
Po městě se objevují shromáždění založené na sousedství a afinitě, aby koordinovaly základní potřeby lidí, propagandu, vzdělávání a kulturní aktivity včetně koncertů a divadla. Sochy připomínající vražedné kolonizátory padaly a společně s nimi i polularita prezidenta; děti přijaly protestní hymny namísto tradičních dětských rýmů. Odbory, sociální organizace a neziskové organizace vyvolávaly demonstrace – nemohly je však ovládat. Hnutí bylo z velké části decentralizované a bez vůdců.
Pro podrobnější anarchistické hodnocení vzpoury doporučujeme analýzu koletivu Kalinov Most: „Více než dva měsíce vzpoury proti chilskému státu: první dojmy, instinktivní předpovědi a nezanedbatelné. “ Vzpoura z 18. října byla příliš složitá a rozšířená, aby se dala snadno shrnout, ale stojí za to načrtnout některé paralely s tím, co se nyní odehrává ve Spojených státech.
Stejně jako rebelie po smrti George Floyda, vzpoura v Chile začala v reakci na oběh šokujících obrazů policejního násilí. Během týdne před začátkem povstání demonstrovali studenti středních škol v Santiagu proti jízdnému tím, že zaútočili na stanice metra a otevřeli turnikety, což umožnilo dojíždějícím jezdit zdarma. Záběry policie útočící na mladé studenty virovým efektem šířily rozhněvanost na policii po celém Santiagu. Následující týden stanného zákona zůstalo přes 20 lidí mrtvých, což dále vyvolávalo lidový hněv.
Stejně jako rebelie po smrti George Floyda v Minneapolis, vzpoura v Chile začala v jednom městě – Santiagu -, ale brzy se rozšířila po celé zemi a zevšeobecnila se nad požadavky kolem okamžitého případu, který povstání vyvolal. Již 18. října 2019 došlo k vypálení několika stanic metra, autobusů, obchodů s potravinami a elektronických společností ve městě. Po celém městě se rozšířilo spontánní rabování. Byly tam scény rabujících, kteří brali televizory a další zbrusu nové luxusní předměty a radostně je házeli do hořících barikád. Za méně než 24 hodin se demonstrace rozšířily do Valparaisa, Concepciónu a dalších velkých měst. Jak se vzpoura rozšířila, i motivace pro vzpouru se rozšířila z kampaně proti jízdnému k všeobecné opozici vůči policii, ústavě a koloniálnímu odkazu samotné země.
Na rozdíl od rebelie po smrti George Floyda, příchod COVID-19 v Chile potlačil nepokoje. Zatímco ve Spojených státech pandemie připravila půdu pro povstání, protože ekonomický stres ohledně přežití a nejhorší nezaměstnanost za desetiletí zesílili strach a pokračující autoritářský zásah. Vláda bezostyšně odsoudila drtivou většinu populace k předčasné smrti. V Chile i ve Spojených státech však přerušení normálního fungování kapitalismu otevřelo momenty, energii a hněv, podněcující nepokoje. Je obtížné pochopit, jak rušivý byl kolaps veřejné dopravy v Santiagu pro fungování ekonomiky v Chile – nemluvě o týdnu stanného práva.
Stejně jako se státy mohou učit od sebe navzájem, i hnutí za svobodu se mohou od sebe navzájem učit. Vzpoura v Chile nabízí pokladnici lekcí a příkladů pro probíhající povstání v USA. Žádáme vás, abyste prozkoumali následující kroniky a úvahy o povstání z 18. října:
- Chile: Obpor pod válečným právem
- Na frontách v Chile: Šest úvah z povstání
- Nepadá to: Jak povstání v Chile přetrvalo státní represi
Radio Evasión, audio kronika vzpoury, části 1 2 3 4
–
# Informace čerpány z webu: crimethinc.com