Solidarita je křehká – zamyšlení nad kauzou “Síť” od skupiny ABC z Drážďan (převzato)

Text jsme převzali z webu ANARCHIST BLACK CROSS (CZ) .Informace vněm zmiňované nejsme schopni potvrdit z vlastních zdrojů, přesto ABC Dresden považujeme za dostatečně hodnověrný kolektiv.

 

Přátelé z Anarchist black cross Dresden přispěli svým příspěvkem k diskuzi o kauze “Síť”. Protože je nám svým obsahem blízký, přinášíme jeho český překlad.

 

Asi měsíc před tím, než byla celá Evropa uzamčena národními státy, anarchistické hnutí v různých částech světa bylo otřeseno zprávami z Ruska o „Kauze Síť“. Liberální zpravodajský portál „Meduza“ zveřejnil informace, že někteří z obžalovaných z Penzy byli během útěku zapojeni do vraždy dvou lidí. Tato informace přinesla téma, jak organizujeme naši solidaritu a jaké jsou její limity. Přestože se nenacházíme v regionu, máme spojení s našimi soudruhy v Rusku. Uspořádali jsme v Drážďanech mnoho solidárních akcí pro ty, kteří byli stíháni v případě „Síť“. Například večer na konci prosince, kdy jsme povzbuzovali lidi, aby psali ruským anarchistům a antifašistům do vězení.

Tento text není útokem na solidární kampaň nebo na anarchistické hnutí v Rusku. Píšeme to, abychom pokračovali v další diskusi – jen tak se můžeme učit a vyhnout se opakování stejných chyb jako předtím.

 

Vytvoření „sítě“

Myslíme si, že většina lidí, kteří se chystají tento text číst, už zná historii případu. Zopakujeme ale jeho krátkou verzi, abychom všichni byli “na stejné stránce”.

V lednu 2018 bylo anarchistické a antifašistické hnutí v Rusku a po celém světě šokováno zatčením a mučením několika anarchistů a antifašistů v Petrohradě. Lidé byli zadržováni, přivedeni do lesa, mučeni ve vazebních zařízeních, zatímco jejich příbuzní nevěděli, co se s nimi děje. Ti, kteří byli ve vězení, přiznali svou účast v takzvané „Síti“. Později však tato svědectví vzali zpět všichni, kromě jedné osoby, která popřela mučení FSB. Komise pro lidská práva navštívila zatčené vězně a zaznamenala mnohonásobné stopy mučení.

Naneštěstí až po akci FSB v Petrohradě lidé v jiných regionech zjistili, že stejná situace se stala v Penzě před několika měsíci. Bylo zatčeno a mučeno 6 lidí, aby vytvořili první sekce „Sítě“ – anarchistické organizace, která plánovala teroristické činy během prezidentských voleb a fotbalového mistrovství v Rusku. To byla verze tajné policie. Svědectví vymlácená z lidí mají jen malou souvislost s realitou.

Po několika měsících solidární kampaně se ukázalo, že se policistům povedlo napojit na aktivisty, protože někteří z nich byli zapojeni do obchodu s drogami – 3 byli zadrženi při vytváření drogových schránek [1] v Penze již na jaře 2017. V tomto bodě získala policie ke spolupráci alespoň jednoho ze zadržených. Později se FSB rozhodla pokračovat s vytvořením „Sítě“. Přibližně ve stejnou dobu v Rusku zahájila FSB případ proti pravicové skupině, která plánovala stejné události jako „Síť“. Oba případy se zdály být kampaní k vystrašení veřejnosti o hrozbě ozbrojených skupin ze strany anarchistů a pravice.

Solidární kampaň

Téměř od začátku případ ohromně rezonoval nejen v anarchistických kruzích, ale i mezi liberály. Brzy se vytvořil narativ nevinných sociálních aktivistů, kteří se nepodíleli na ničem nezákonném. Aby bylo jasné, toto není nic nového. Poměrně často jsou politické myšlenky stíhaných anarchistů a antifašistů změkčeny, aby získaly podporu od liberální opozice vůči Putinovi. V případě „Sítě“ to fungovalo velmi dobře se známými politiky, herci a zpěváky, kteří vyjádřili podporu těm mučeným.

Nicméně, k získání takové široké podpory měli být stíhaní aktivisté prezentováni jako dobří lidé se silným morálním jádrem. Hráli airsoft a dělali nějaké sociální projekty. Každá informace, která by věci ukazovala v jiném světle, byla zatemněna jménem konsolidované politické kampaně. Cílem této kampaně bylo zaměřit se na to, aby se lidé dostali z vězení, nebo alespoň aby byly rozsudky co nejnižší. Věříme, že nikdo neočekával tvrdé rozsudky od 6 do 18 let.

Je těžké být perfektní

Takže s tímto obrazem v mysli, byla nejen veřejnost, ale i ti, kteří organizovali solidární kampaně, tlačeni k podpoře ideálních obrazů aktivistů, kteří bojovali proti Putinovi a dělali všechno správně.

Když toto vezmeme v úvahu, první informací, která byla nějakou dobu solidární kampaní zakrývaná, byla spolupráce Igora Shishkina s policií. Kampaň několik měsíců toto tvrzení popírala, i když v té době už Shiskin seděl ve „zvláštní“ cele a jedna z Putinových loutek mu ve vězení nabídla televizi.

O několik měsíců později se objevil příběh o drogách v Penze, ale ten nebyl zveřejněn vůbec. V Drážďanech jsme věděli o tom, že drogy byly začátkem prvního případu, ale není jasné, kdo další ze solidárních skupin o tom věděl. Zdálo se, že vnitřní problémy v tomto případě skončily, podpora Shishkina byla stažena a zbytek zatčených byl dále prezentován jako cíl státního teroru s představou, že jsou to dobří lidé.

Na podzim roku 2019 se nejprve objevily informace v ruštině, poté v angličtině, že jeden z aktivistů z Penzy, Arman Sagynbaev, byl zapojen do mnohonásobných případů sexuálního násilí na ženách. Mezi ně patřilo znásilnění i nucení žen k nechráněnému sexu, ačkoli byl HIV pozitivní. Poslední kapkou se zdál být pokus Sagynbaeva manipulovat jednu z žen, které ho ve vězení podporovaly, do manželství a nechráněného sexuálního vztahu. Některé z žen se rozhodly zveřejnit své příběhy, aby ochránily jiné ženy před napadením, znásilněním a infikováním HIV. Některé z jejich příběhů jsou online v angličtině –  (Pozor – některé příběhy obsahují podrobný popis násilí.)

Lidé ze solidární kampaně v Rusku věděli o chování Sagynbaeva velmi dlouho. Ve skutečnosti byl Arman vyloučen z několika anarchistických „scén“ v různých městech, ale mohl migrovat do jiného a pokračovat ve svém dravém chování. Později někteří lidé kolem kampaně říkali, že z jejich pohledu nemohl Arman představovat žádné nebezpečí pro lidi venku.

Bylo však důležité zachovat konsolidovanou solidární kampaň namísto objasnění jeho předchozího chování. Po zveřejnění musela Rupression zaujmout další pozici, která byla vynucena zvenčí – už Sagynbaeva nepodporovali. [2]

Poslední zvrat v příběhu nastal, když v únoru 2020 po odsouzení v Penze liberální média informovala, že někteří z obžalovaných v „Síti“ v Penze jsou podezřelí z vraždy dvou ze svých přátel spojených s obchodem s drogami. Více než rok byli nezvěstní a teprve na podzim roku 2019 bylo v bažinách mezi Penzou a Moskvou nalezeno rozpadlé tělo.

Jádrem tohoto tvrzení bylo svědectví jednoho z lidí, kterého FSB stále hledá v souvislosti s touto kauzou. Mimo Rusko v relativní bezpečnosti připustil, že zavraždil osobu, která již byla nalezena. Novinářům řekl, že druhou osobu zabil Maxim Ivankin, a ukázal, kde je druhé tělo (tělo bylo o několik týdnů později nalezeno policií asi 100 metrů od prvního). Autoři také říkali, že několik lidí z Penzy vědělo o popravách. V protokolech chatu byly zmíněny jako problémy, které by měly být řešeny (právníci obžalovaných uvádějí, že tyto protokoly byly falšovány FSB). Později se na stejném portálu objevil druhý článek, většinou napsaný osobou na útěku, s více podrobnostmi o vraždě a jak k ní došlo. Tento článek naznačoval, že o popravě věděli všichni z Penzy kromě Vasiliy Kuksova. Článek o výpovědi byl přeložen do angličtiny a je k dispozici zde – https://meduza.io/en/feature/2020/03/10/i-said-sorry-before-i-fired

První den zveřejnění se ukázalo, že solidární kampaň věděla o souvislosti s vraždou téměř rok, ale tyto informace si nechala pro sebe. Nejprve existovalo nějaké vnitřní vyšetřování, které je přivedlo ke stejnému závěru o vraždě, ale informace nestačily k tomu, aby bylo něco jasného. Informace byly předány také novinářům. Začalo se to šířit uvnitř pomlouvačné „scény“, ale zdá se, že se to nedostalo k žádným organizovaným anarchistickým skupinám ve východní nebo západní Evropě.

Rupression začala mluvit o špatném načasování zveřejnění. Autoři článku byli také napadeni za to, že dělali svou vlastní práci. Někteří lidé věřili, že únik informací byl prací policie nebo jiných nepřátel anarchistického hnutí. Některé liberální skupiny, které investovaly spoustu času a zdrojů do obrany „Sítě“, začaly aktivisty Penzy bránit s ještě větší vervou.

Doposud není jasné, zda se do vraždy skutečně zapojili někteří lidé z Penzy. Nikdo, kromě osoby mimo Rusko nepřijal odpovědnost za situaci.

Jak jsme se dostali až sem?

Pro mnoho lidí skandál se Sagynbaevem vyvolal otázku, které informace mají solidární skupiny právo nechat si pro sebe. Nakonec jejich rozhodnutí ohrozilo lidi, kteří projevili solidaritu s mučenými.

Některé informace by neměly být přístupné veřejnosti, protože mohou napomoci stíhání a kompromitaci ostatních lidí. Ale v tomto případě byla všechna špína, která přišla do hnutí přes otevřené zdroje, policii známa už dávno. Argumenty, že by informace ovlivnily rozsudky, tedy nejsou na místě. Místo toho kampaň Rupression mohla napsat o kritických informacích a odůvodnit své rozhodnutí pokračovat v podpoře lidí. To by mohlo vyvolat diskusi místo šoku, který přinesly liberální média. Koneckonců to působilo jako zrada, že takové důležité informace přicházejí od třetích stran, nikoli od soudruhů, kterým důvěřujeme.

Výzvy k solidaritě jsou silně založeny na důvěře. Věřím skupině A, B nebo C v jejich rozhodnutí podporovat osobu v daném případě. Věřím, že mě skupina nedostane do situace, kdy budu v nebezpečí kvůli nějakému hroznému chování osoby, kterou podporuji. Pokusy solidární skupiny o zadržení informací ve skutečnosti ovlivňují další kolektivní solidaritu. Příště se k výzvám k solidaritě z Ruska přistoupí s větším skepticismem než dříve. Bezpodmínečná důvěra mezi soudruhy je narušena rozhodnutími, která jsou přijímána v tomto kolektivu.

Věříme, že pouze pokud by Rupression učinilo své rozhodnutí průhledným, proč podporují lidi, i když měli informace o drogách, udavačství, sexuálnímu predátorovi a vraždě, mohli mít podporovatelé šanci, aby se rozhodli k podpoře na základě vlastního úsudku. Pro nás jako kolektiv by bylo důležité také vědět, co si zatčení mysleli o samotné věci, a jestli se zamysleli nad tím, co udělali.

Na základě informací, které máte, se rozhodujete, ale tato rozhodnutí ovlivňují i ostatní. Ujistěte se, že své rozhodnutí vyjasníte a nenecháváte to všechno pohromadě, dokud se další zvědavý člověk nepodívá věci na kloub.

Někteří anarchisté, kteří se zabývají hněvem a frustrací, ve skutečnosti říkají, že byste neměli očekávat, že budou aktivisté dokonalí. Všichni v sobě máme rozpory. Samotná kampaň se však snažila prezentovat aktivisty jako dokonalé lidi. Jinak by nemělo smysl skrývat nějakou nepohodlnou část jejich aktivistického příběhu. Chtěli také chránit obraz ostatních obviněných, protože se obávali, že jejich podpora přestane.

Někteří z vás si mohou myslet, že se tohle může stát pouze v Rusku s jeho „divokým“ hnutím antifa a tvrdými anarchisty bojujícími proti Putinově železné ruce. Nenalhávejte si, že problémy v Rusku se liší od mnoha jiných částí anarchistického hnutí. A ukazuje se, jak je ve skutečnosti společnost v prdeli, pokud se lidé chovají takto. Sexuální násilí je v hnutí přítomno bez ohledu na to, kam se podíváme. Nedostatek koordinovaného přístupu znesnadňuje léčbu napadených a pachatelé se nezabývají svými sexistickými problémy.

Právě tady v Drážďanech máme také případy násilí a sexuálního napadení, které jsou ignorovány obrovskými částmi politické sféry. Přinejmenším v jednom případě to vedlo k bodu, kdy osoba, která byla předmětem násilí, musela opustit město, zatímco muž je v určitých politických kruzích přijat bez jakýchkoli změn. Zdá se, že pro většinu lidí je zde OK chovat se takhle, pokud máte dostatek dovedností pro podporu hnutí.

Slabost anarchistického a levicového hnutí spočívá v dovednosti jako hlavní hodnotě pro hnutí, aniž by došlo k revizi motivací těchto lidí a toho, kdo jsou. Politika hnutí, kde nevoláme policii a 100% se držíme ACAB, aniž bychom rozvíjeli své vlastní koncepty v souvislosti s personalizovaným násilím a vážnými sociálními problémy, téměř znemožnila řešení tohoto problému. Stát poskytuje vězení a trest a anarchisté k tomu nemohou poskytnout rozumnou alternativu. Není divu, že lidé vystavení násilí, sexuálním útokům nebo diskriminačnímu chování se rozhodnou opustit hnutí a nechat prostor lidem jako Sagynbaev.

Kult cool revolucionáře existuje nejen v Rusku, ale všude, bez ohledu na to, co je revoluční hnutí. Někteří z nás jsou posedlí násilím a zbraněmi, jako by to byl jeho vlastní cíl. Pochopení revolučních cílů a kritika jsou opuštěny ve prospěch akce. Revoluční hnutí by nemělo být silné kvůli Rambo mentalitě, ale kvůli našim myšlenkám a naší komunitě.

Nedostatek organizace uvnitř anarchistického hnutí umožňuje určité typy predátorského chování. Přechod z jedné malé scény na druhou je docela snadný, protože ty jsou špatně propojeny a v mnoha případech mají mezi sebou existující problémy.

Pokud jde o drogy uvnitř případu. Není to poprvé, kdy policie vnikne do organizovanější části hnutí přes drogy. Tady v Drážďanech před 10 lety policie zahájila vyšetřování antifašistického hnutí (a některé jeho části docela úspěšně rozbila) prostřednictvím obchodníka s drogami. A nemáme tušení, kolik dalších případů bylo zahájeno stejným způsobem. Zvažte tedy svá rizika a rozhodněte se, co je v současné době vašeho politického aktivismu důležité. Možná vzdát se drog je malý kompromis, díky kterému je vaše vlastní bezpečnost a bezpečnost lidí kolem vás o něco těžší prolomit.

Stručně řečeno, příběh kolem případu „Síť“ přinesl mnoho problémů, které v hnutí existují. Náš pokus udělat se lepšími než ve skutečnosti jsme. Nedostatek organizovaného přístupu k sexuálnímu násilí uvnitř hnutí. Hloupý kult moci a maskulinity, který produkuje spíše mentalitu školního dvora než hodnoty jako vzájemná pomoc, úcta a spolupráce.

Pro složité situace neexistují žádná snadná řešení. Lidé, kteří jsou nyní ve vězení, jsou tam z politických důvodů, nikoli kvůli svému sociálnímu chování.

V žádném případě nechceme, aby byli lidé uvězněni a mučeni. Jsme proti celému vězeňskému systému, který reprodukuje násilí. Vězení nevytváří „lepší lidi“. Nechceme však podporovat násilníky, pokud nevidíme, že jsou ochotni se změnit. Lidé ve vězení nebudou myslet na patriarchát, morální otázky a další hranice, pokud se těmito tématy nebudeme zabývat. Chceme-li změnit společnost a přístup trestu k nežádoucímu chování, měli bychom dát lidem šanci reflektovat jejich chování a ne je vykreslovat jako hrdiny nebo je nechat mučit. Bez ohledu na to, jak může vypadat naše podpora pachatelů, měli bychom se také zaměřit na podporu těch, kteří čelí takovému násilí.

–

# Text v anglické verzi:
https://abcdd.org/en/2020/04/06/solidarity-is-fragile-thoughts-on-the-network-case-from-abc-dresden

[1] V mnoha městech v Rusku se drogy kvůli represím neprodávají přímo kupujícím. Místo toho prodejci dělají tajné schránky ve městě a pak prodávají drogy přes internet. Kupující poté získají souřadnice schránky, kde si mohou drogy vyzvednout.

[2] Forma odvolání solidarity se nám zdá docela divná.

Související články:

Comments are closed.