(Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav. Jeho další texty můžete nalézt například na blogu Archiv Lukáše B. )
Do naší pošty dorazilo další Lukášovo zamyšlení. Určitě stojí za přečtení.
Světem se šíří coronavirus (Covid-19), ale reaguje se na to šířením
masové hysterie, která může být ještě ničivější než virus samotný. Kam
se poděl zdravý rozum? Mnohem děsivější než možnost nákazy, jsou teď
všechna ta “bezpečnostní” opatření, která gradují do šílených rozměrů.
Je zjevné, že vyvolávají davovou paniku a vládám dávají další nástroje,
které mohou použít k potlačování našich svobod.
Jistě, není příjemná představa, že se mohu já nebo blízcí lidé nakazit.
Myslím při tom také na známé i neznámé osoby spadající do více rizikové
skupiny než já. Jenže jak prokazují vědečtí pracovníci
i dosavadní události, celkově rizika nejsou zase tak velká, jak se z
mnoha stran ozývá. Rozum mi tedy praví, že není důvod propadat panice,
která ochromí naše mentální zdraví a každodenní život.
Snažím se solidárně podporovat druhé, aby ani oni nebyli rozrušeni víc
než je nutné. Jenže se vůbec nedivím, že lidé trávící dlouhé hodiny na
facebooku nebo u televize mají problém zpracovat ten proud informací,
strašení a katastrofických scénářů. Lidé jsou teď více úzkostliví,
ustrašení, podráždění, frustrovaní… a díky tomu snadněji
manipulovatelní.
Vývoj nasvědčuje tomu, že velká část informací ohledně coronaviru,
kterými nás média týdny bombardují nepřinášejí nic hodnotného. Spíše
často podněcují přehnané nebo neopodstatněné obavy. Médii vyvolávaný
pocit ohrožení, je zjevně neúměrně větší než, co nám skutečně hrozí. To
umožňuje vládám prosazovat drastická opatření, které by jinak těžko byla
společností akceptována. Právě to by nás teď mělo znepokojovat!
Netvrdím, že nám nehrozí nic. Hrozí. Poukazuji jen na ten šílený poměr
velikost strachu versus velikost reálných rizik. Myslím, že to nejlepší,
co teď může člověk udělat pro vlastní fyzické i mentální zdraví, je
nebýt toho součástí. Myslím tím, odpojit se od strachnahánějících médií
i sociálních sítí, které stejné emoční napětí sdílejí. Neznamená to
ztratit kontakty s lidmi a realitou. Je to jen příležitost k práci na
skutečné mezilidské blízkosti namísto povrchnosti virtuálních vztahů. Je
to příležitost, abychom více pečovali o sebe navzájem a nepřispívali k
masové hysterii, která vše jen více komplikuje.
Odpojit se od facebooku a vypnout televizi neznamená, že nám něco
důležitého unikne. Je to spíše účinná blokáda. Blokáda toku informací,
které probouzí silné emoce strachu o budoucnost. Proč se neodstřihnout
od něčeho, co tady a teď způsobuje úzkostlivost, deprese a jinou
psychickou nepohodu? Proč nezahájit blokádu? Ty skutečně podstatné
informace si k nám cestu najdou i bez toho, abychom se k nim museli
brodit mediálním bahnem a trpět u toho. Odstřihnout se od jednoho, nám
dává možnosti přilnout k něčemu jinému. Pokud přestaneme sdílet hysterii
na sociálních sítích, budeme mít kapacitu a čas být solidární s těmi
nejvíce ohroženými.
Vypnout facebook a zapojit rozum není tak těžké. Úleva se poté brzy
dostaví.
Lukáš Borl
_________________________________
Poznámka:
Když jsem dopsal mou úvahu, pokusil jsem se zjistit, jak se k tématu
staví psychologové. Nechci se nekriticky odvolávat na autoritu
odborníků, protože vím, že institucionální zdravotnictví má svá úskalí.
Přesto jsem vlastně rád, že někteří lékaři to vidí dost podobně jako já.
Jako příklad uvedu citáty od psychoterapeuta Adama Suchého:
„Přijde mi, že v médiích je záplava nerelevantních a nenávodných
informací, spousta zastrašování. Přitom chybí jasné, stručné vyjádření s
tím, že to všechno zvládneme. Chybí ubezpečení a vysvětlení toho, že
každá krize skončí a přejde, v historii přešly mnohem horší epidemie.
Koronavirus není ani cholera, ani mor, ani španělská chřipka, nezabije
všechno, na co sáhne.“
„Doporučil bych taky trochu mediální diety. Neprocházet od rána do
večera internet, na pozadí mít zapnutou televizi, a ještě přepínat
zpravodajské programy. Tohle všechno je totiž zahlcující. Jsem si
stoprocentně jistý, že nám nic zásadního neuteče, i když se odpojíte,
stejně se k vám zprávy dostanou.“
„Lidi se dokážou v každodenním životě znejistit a vystrašit sami a naše
představy v nás posilují úzkosti.“
„Strach je přirozená emoce. Pokud ale vychází z představ o domnělém
nebezpečí, stává se z něj úzkost, kterou je třeba vyřešit. Nahromaděná
úzkost totiž narušuje život.“
zdroje citací: