Zveřejňujeme vybrané části “Výroční zprávy BIS 2016″, věnující se tzv.”levicovému a pravicovému extrémismu” . V případě zájmu si můžete stáhnout i celou zprávu. Je uložena na zabezpečeném serveru. Stejně tak “Výroční zprávy o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2016”. Přesto PŘI STAHOVÁNÍ DBEJTE NA PRAVIDLA BEZPEČNÉ PRÁCE NA INTERNETU!!!
…
“Výroční zprávy BIS 2016” ke stažení v PDF ZDE .
“Výroční zpráva o činnosti Vojenského zpravodajství za rok 2016” ke stažení v PDF ZDE .
Levicový extremismus
Uprchlická krize v Evropě byla přetrvávajícím mobilizačním tématem i pro větší část krajně levicové scény, nicméně v důsledku menšího zájmu o toto téma u odpůrců migrace došlo paralelně k utlumení aktivit levicových extremistů na podporu imigrantů. Spolupráce mezi levicovými extremisty a různými občansko-právními aktivisty fungovala v této oblasti v rámci „boje proti společnému nepříteli“. Část levicových extremistů se skrze aktivity na podporu uprchlíků snažila získat nové podporovatele do svých řad, leč neúspěšně.
Bezpečnostní riziko představoval především boj antiautoritářů proti odpůrcům migrace, který se neomezoval pouze na pravicové extremisty. V průběhu roku docházelo opakovaně ke snahám narušit demonstrace jak pravicových extremistů, tak populistů, kteří svolávali protiimigrační shromáždění. Zvláště militantnější stoupenci se snažili fyzicky napadat své oponenty, nicméně až na výjimky k narušení veřejného pořádku nedocházelo.
Významným aktivizačním tématem a určitým stmelujícím prvkem pro velkou část krajně levicové scény bylo v průběhu roku Autonomní sociální centrum Klinika a okolnosti jeho provozu, neboť po vypršení roční nájemní smlouvy se stalo v březnu opět nelegálním squatem. Vedle alternativně smýšlejících aktivistů a podporovatelů squatterských a autonomních aktivit se v něm scházeli anarchisté, včetně stoupenců militantních směrů.
Pozornosti, projevů solidarity a podpory se centru dostávalo jak od antiautoritářských a trockistických skupin v ČR i ze zahraničí, tak od poměrně širokého spektra jednotlivců od některých politiků přes jednostranně zaměřené novináře až po některé názorově úzce orientované lidsko-právní aktivisty. Vyjadřovaná podpora často postrádala širší kritický pohled na všechny souvislosti, což se projevovalo zejména bagatelizací rizik plynoucích z levicově extremistických aktivit.
Antiautoritářské skupiny byly nadále fragmentované a nenašla se výraznější postava, která by je sjednotila. Jejich členská základna zůstala slabá. Úroveň aktivit anarchoautonomního hnutí byla přibližně stejná jako v předchozím období.
K výraznější změně oproti předchozímu roku došlo v modu operandi přímých akcí. Militantní anarchisté se v roce 2016 přihlásili pouze k jednomu žhářskému útoku. Se stejným či podobným cílem však využívali taktiku, při níž prostřednictvím poplašných anonymních e-mailů zaslaných do řady médií, policii či jednotlivým novinářům opakovaně nahlašovali uložení nástražných výbušných systémů, popřípadě další bezpečnostní hrozby.
Radikálně komunistická část levicově extremistické scény jako celek nadále stagnovala. Dílčí aktivizace se projevila jen u některých trockistických skupin, jejichž představitelé pořádali více vlastních akcí a snažili se o vlastní prezentaci na veřejnosti. Značná část jejich aktivit se odehrávala na internetu, zejména na sociálních sítích.
Zbytek radikálně komunistické scény byl roztříštěn do několika marginálních kolektivů, kterým se nadále nedařilo přivést do svých řad větší množství nových sympatizantů. Některé byly téměř nečinné, a to i na internetu.
…
Pravicový extremismus
Pravicově extremistická scéna se koncem roku 2016 nacházela v krizi. Ke zlepšení situace jí v průběhu roku nepomohlo ani zaměření se na protiimigrační a protimuslimská témata, neboť vliv jejích představitelů v celém protiimigračním hnutí byl spíše menší. Vzhledem k postupné „vyčpělosti” tohoto tématu jej pravicoví extremisté, stejně jako další subjekty, pojímali většinou v širším kontextu – např. jako nesouhlas s EU a její politikou, protest proti stávající politické reprezentaci, vymezení se vůči „pražské kavárně“ atp. Většina ostatních témat, např. dříve tradiční protiromská rétorika, ustoupila až na výjimky do pozadí. V obdobném duchu se nesla i jejich kampaň před říjnovými krajskými a senátními volbami.
V souvislosti s protimuslimskými a protiimigračními aktivitami nespáchali pravicoví extremisté žádné závažné fyzické útoky. Vyšetřován a široce medializován byl začátkem roku případ napadení a pobodání, který ale pro závažné pochybnosti o samotném průběhu skutku nakonec policie odložila. S protiimigračními aktivitami byl také spojován únorový útok maskovaných pravicových hooligans na Autonomní sociální centrum Klinika, které se stalo terčem útoku spíše jako symbol levicových aktivit a nikoliv primárně pro svou proimigrační činnost.
Jinak se příznivci krajní pravice dopouštěli méně závažných, převážně verbálních přečinů. Jejich pachateli byli většinou pravicoví extremisté z řad hooligans, kteří mají na současné pravicově extremistické scéně největší sklony k výtržnostem či násilí.
Z počátku roku byly různé pravicově extremistické skupiny schopny jisté pragmatické spolupráce, zejména na lokální úrovni, ale v dalším průběhu roku docházelo k rozmělňování vzájemné podpory. Krajně pravicové politické strany, které nezískaly vyšší podporu veřejnosti, mají v současnosti zcela marginální význam. Jejich neúspěch v říjnových volbách ještě více posílil krizi krajně pravicové scény a vedl k jejímu dalšímu oslabení. Vedle politických stran byla aktivní i další malá pravicově extremistická uskupení, jejichž aktivity byly nevýznamné a nepředstavovaly z globálního pohledu výrazné bezpečnostní riziko.
Ke kontaktům mezi českými a zahraničními pravicovými extremisty docházelo nejčastěji na úrovni jednotlivců. Nejvýznamnějším projevem institucionalizované spolupráce bylo zapojení do evropské platformy Alliance for Peace and Freedom.
Nadále docházelo k pořádání pravicově extremistických akcí s hudební produkcí. Obecný charakter těchto akcí nebýval většinou otevřeně pravicově extremistický.
…