Zveřejňujeme vybrané nejpodstatnější části. V případě zájmu si můžete stáhnout i celou zprávu. Je uložena na zabezpečeném serveru. Přesto PŘI STAHOVÁNÍ DBEJTE NA PRAVIDLA BEZPEČNÉ PRÁCE NA INTERNETU!!!
Celá zpráva ke stažení v PDF ZDE .
1.1. Vývoj extremistické scény
Ve sledovaném období od dubna do června roku 2017 bylo ve srovnání s rokem 2016 zaznamenáno poměrně vysoké množství aktivit organizovaných nebo s účastí politicky motivovaných extremistů. Jednalo se celkem o 145 akcí, z čehož pouze 37 bylo spojeno s pravicově extremistickým spektrem a celkem 108 s levicově extremistickými skupinami. V roce 2016 bylo v témže období zaznamenáno celkem 91 akcí, z toho 28 pravicově extremistických a 43 levicově extremistických.
Pravicově extremistická scéna zůstala nadále fragmentovaná na marginální politické strany a další formalizované či neformalizované subjekty. Naproti tomu v části levicově extremistického spektra bylo možné spatřovat dynamický vývoj. Některé levicově extremistické skupiny se mobilizovaly s odkazem na tuzemské i zahraniční události. Důležitými tématy pro ně byly červnový Klimakemp, podpora stíhaných či vězných kolegů a přípravy na protesty proti summitu G20, které proběhly počátkem července.
1.2. Pravicově extremistická scéna
Mezi vedoucími představiteli Dělnické strany sociální spravedlnosti a Národní demokracie přetrvávaly silné osobní animozity, které znemožňovaly spolupráci obou subjektů. Ta se proto realizovala pouze výjimečně a na lokální úrovni. Příkladem může být společné červnové shromáždění v Brně, pojaté jako protest proti tamní radnici. Obě strany rovněž velmi poznamenal nedávný rozmach populistických protiimigrantsky a protimuslimsky orientovaných skupin. V rámci těchto dvou už tradičních stran bylo možné registrovat silnou nelibost vůči uskupením, která veřejně působí kratší dobu, ale získala si dočasně silnější podporu.Národní demokracie se nadále zaměřovala na organizování akcí, které měly za cíl vyvolat zájem médií a veřejnosti. Strana se tak úmyslně a uměle snaží vzbuzovat dojem silného a vlivného subjektu. V tomto kontextu oznámila spojení „vlastenecké scény“ před nadcházejícími parlamentními volbami. Ve skutečnosti se ovšem jedná o koalici několika marginálních uskupení. V čele subjektu s názvem Rozumní stanul Petr Hannig. Ten posléze v červenci oznámil kandidaturu v prezidentských volbách.
Bližší pozornost si v rámci této koalice zaslouží brněnský politický subjekt Slušní lidé. Toto uskupení se vyprofilovalo jako odpůrce brněnského hnutí Žít Brno. Personální substrát skupiny Slušní lidé tvoří mj. i osoby s neonacistickou či chuligánskou minulostí. Mediální pozornost si Slušní lidé získali v květnu zakrytím růžového tanku na brněnském Komenského náměstí. Vystavení artefaktu v rámci Poutě smíření (pieta za zemřelé při odsunu Němců) charakterizovali jako „vlastizrádnou akci“.
Členové Národní demokracie se rovněž často vyjadřovali ke dvěma soudním sporům – žalobě strany proti Ministerstvu vnitra pro uvádění ve zprávách o extremismu a obžalobě Adama B. Bartoše z tří trestných činů proti lidskosti souvisejícími s jeho projevy a jím vydávanými publikacemi. V obou případech proběhla první soudní líčení. Obě kauzy byly soudci odročeny na říjen tohoto roku.
Zároveň bylo možné sledovat určitou vstřícnost Národní demokracie vůči osobám, které byly v minulosti spojené s neonacistickým hnutím. Na webu strany se např. objevila pozvánka na tradiční pietní akci pravicových extremistů za Miloše Reha v Litvínově. Piety za zemřelého aktivistu, který byl v neonacistickém prostředí stylizován do role hrdiny či mučedníka, se ovšem zúčastnilo jen okolo deseti osob. Dále byly registrovány kontakty mezi osobami z Národní demokracie a Generace identity.
Generace identity představuje mezinárodní platformu, která se stylizuje do pozice hnutí bránícího evropskou kulturu a tradice před „invazí uprchlíků“. Inspirací se pro ni stala starověká Sparta, konkrétně pak bitva u Thermopyl. Na mezinárodním poli si „identitáři“ získali pozornost avizovaným projektem „Defend Europe“, zaměřeným proti uprchlíkům. Prostřednictvím crowdfundingu se snažili získat prostředky na pronájem lodi, jejíž posádka měla mít za cíl zabránit prouprchlicky zaměřeným nevládním organizacím v jejich aktivitách u libyjských břehů. Česká pobočka „identitářů“ projekt podporovala, pochvalně o něm informovala i některá média, označovaná za alternativní či konspirační.
Personálně je česká pobočka Generace identity tvořena mj. bývalými aktivisty neonacistických uskupení Národní odpor a Autonomní nacionalisté. V červnu byla zaregistrována soudem jako spolek. V současné době se jeho členové už od tradičního neonacismu distancují. Bezpečnostní složky registrovaly jejich agresivní vystupování v rámci tuzemských demonstrací. Dne 17. června se cca 15 českých identitářů zapojilo do demonstrace organizované německou sesterskou buňkou, kde aktivně participovali na vyvolávání konfliktů s odpůrci shromáždění. Generace identity je úzce propojena s jiným násilně se prezentujícím uskupením Pro-Vlast. Jeho členové jsou známí svým působením mezi fotbalovými chuligány a snahou o vyvolávání konfliktů v rámci veřejných shromáždění. Aktivity obou početně marginálních skupin jsou registrovány přibližně od roku 2012. Aktivně se projevovaly zejména v Praze, Středočeském a Ústeckém kraji.
Činnost Dělnické strany sociální spravedlnosti, resp. Dělnické mládeže, byla podobně jako v předchozích obdobích spíše utlumená. Jedinou výraznější akcí byla Prvomájová demonstrace v Brně, které se zúčastnilo zhruba 150 osob a během které došlo k potyčkám s odpůrci shromáždění z řad veřejnosti a aktivistů.
Fragmentace pravicově extremistické scény, charakterizovaná atmosférou nedůvěry, osobních nepřátelství a často i nesrozumitelným vývojem, ovlivnila i její neonacistické spektrum. Velká část neonacistické scény byla pohlcena různými konspiračními teoriemi. Zároveň se nedokázala vnitřně srovnat s proruskou, resp. proputinovskou orientací části pravicově extremistických aktivistů. Většina dlouhodobě aktivních neonacistů rezignovala na aktivity ve veřejné sféře. Výsledkem byla snaha o organizování většího množství White Power Music koncertů tradičního formátu. Tyto koncerty měly vždy silný mobilizační potenciál a dokázaly neonacistické kolektivy silně stmelovat.
Ve sledovaném období byly zaznamenány celkem tři takové koncerty a jeden byl zrušen. Ačkoliv jejich četnost stále nedosahuje takového počtu jako v období do roku 2010, průběhem jsou velmi podobné, často spojené s otevřenými nacistickými či neonacistickými projevy a zároveň i poměrně rozsáhlou distribucí tematických předmětů. Na dny 9. až 10. června byl na Trutnovsku avizován koncert s vystoupením předních kapel tohoto žánru a s očekávanou vysokou účastí tuzemských i zahraničních účastníků. Akce vyvolala velmi negativní reakci části veřejnosti a organizátor ji nakonec sám zrušil.
Dlouhodobým fenoménem jsou rostoucí nenávistné či urážlivé projevy či výzvy k násilí vůči určitým skupinám osob na základě jejich etnické či rasové příslušnosti, případně politického a náboženského přesvědčení na internetu, zejména sociálních sítích. Nezřídka jsou pak terčem takového verbálního násilí i konkrétní osoby, které se veřejně vymezily proti takovým nenávistným projevům nebo se dlouhodobě angažují na podporu menšin, uprchlíků, apod. Velmi často přicházejí takové projevy od osob, které jinak nejsou aktivní či nepůsobí v rámci pravicově extremistického spektra. To potvrzuje trend, že některé xenofobní tendence nacházejí odezvu i v rámci společenských skupin, které nelze řadit do extremistického spektra.
1.3. Levicově extremistická scéna
Levicově extremistické hnutí reflektovalo několik událostí, které vedly k jeho částečné mobilizaci. Taktika řady aktivistů z krajně levicového spektra, především anarchistů, spočívá v tom, že využívají aktuálních reálných společenských problémů k prezentaci vlastní ideologie a k uskutečňování přímých, někdy i násilných, akcí. Snahou je zastínit skutečnou podstatu hnutí a ukázat ho v lepším světle před možnými novými sympatizanty. Celá levicově extremistická scéna se dlouhodobě potýká s vyčpělostí témat a s nezájmem širší veřejnosti. Snaží se proto nacházet nové způsoby mobilizace.
Z těchto důvodů se někteří levicoví extremisté rozhodli participovat na environmentálním „klimatickém kempu“ na Mostecku, který proběhl ve dnech 21. až 25. června. „Klimakemp“ byl prezentován jako projev boje za „klimatickou spravedlnost“ a jako protest proti těžbě a spalování uhlí. Byl inspirován obdobnou akcí, která proběhla v loňském roce v německém Sasku. Byl dlouhodobě připravován, probíhaly různé mobilizační akce (přednášky, diskuse, promítání). Do příprav se zapojili i dlouholetí aktivisté anarchistického hnutí. Pokud se na organizaci protestů podílejí anarchisté, mají nezřídka tendenci směřovat je k tzv. přímým akcím. Přímé akce v tomto případě měly znamenat blokády či jiné formy zabránění těžbě uhlí.
Záměru přistoupit k protiprávnímu jednání již dopředu napovídalo utajování organizačních detailů či příprava právního manuálu pro případ zadržení aktivistů policií. Akce se nakonec zúčastnilo cca 300 osob, z toho cca 60 ze zahraničí, převážně z Německa. K samotné přímé akci došlo dne 24. května, kdy cca 130 osob neoprávněně vniklo do dolu Bílina. Aktivisté, převlečeni do bílých overalů a s respirátory, vytvořili lidský řetěz okolo jednoho z rypadel. Většina aktivistů se následně pasivně bránila policejnímu zákroku. Způsob provedení akce napovídal tomu, že byla dopředu precizně připravena a naplánována a velmi pravděpodobně bylo využito zahraničních
zkušeností. Od blokády pak klimatický kemp charakterizovaly protesty proti policii a solidární aktivity na podporu předvedených aktivistů.
Klimakemp doprovázela silná kritika Ministerstva vnitra a Policie ČR ze strany některých aktivistů, novinářů či jiných zástupců veřejnosti. Zde je třeba zdůraznit, že oba subjekty nepovažují v žádném případě zájem o ochranu životního prostředí za projev extremismu. Předmětem zájmu se Klimakemp stal pro silnou participaci anarchistů a jejich tendenci orientovat protestní aktivity směrem k přímým akcím. Je třeba ale dodat, že organizátoři Klimakempu zdůrazňovali nenásilné pojetí akce a k násilným konfliktům skutečně nedocházelo.
Zcela jiný charakter pak měla mobilizace na protesty proti summitu G20 v Hamburku. V celoevropském kontextu se na akce v Německu připravovalo nejen anarchistické hnutí, ale i různé další levicově extremistické iniciativy a hnutí. Z dostupných informací z více evropských zemí bylo zřejmé, že se protesty neobejdou bez násilností. Z českých subjektů byly plánované aktivity v Hamburku pozitivně reflektovány uskupeními či kolektivy Anarchistická federace, Voice of Anarchopacifism a Socialistická solidarita. Samotných protestů se pak nakonec zúčastnilo cca 30 osob, část jich byla zadržena a obviněna v souvislosti s výraznými nepokoji a střety s policejními složkami v ulicích. Obecně mají někteří čeští levicoví i pravicoví extremisté a fotbaloví hooligans tendenci se na zahraničních akcích prezentovat násilněji než v ČR, protože mají větší pocit anonymity a beztrestnosti.
České anarchistické subjekty se rovněž zapojily do mezinárodních kampaní na podporu stíhaných či vězněných anarchistů. Do mezinárodních solidárních aktivit už byli zařazeni i trestně stíhaní čeští anarchisté. V rámci mezinárodních solidárních kampaní lze často vysledovat i bagatelizaci teroristických činů či jiných násilných aktů, doprovázenou slogany volajícími po vylupování bank či zrušení policie apod. Otázka schvalování násilí českou anarchistickou scénu rozděluje. Část umírněných aktivistů s násilnými akcemi nesouhlasí a považuje je za kontraproduktivní. Hlavními propagátory solidární podpory zůstávaly kolektivy Antifenix, Anarchist Black Cross, Voice of Anarchopacifism, či Anarchistická federace. Aktivity spojené se solidárními akcemi byly organizovány i v infoshopu Black books v Autonomním sociálním centru Klinika.
Autonomní sociální centrum Klinika hostilo řadu anarchisticky zaměřených akcí. V anarchistické a squatterské scéně panuje obava z ukončení jeho činnosti, a proto byl hledán nový „záložní“ objekt k případnému následnému obsazení. Ve dnech 10. až 11. června obsadila skupina squatterů nevyužívané budovy v ul. Hybernská a Senovážná v Praze. Na této akci se podíleli i někteří členové komunity centra Klinika. Několik aktivistů policisté vyvedli a předvedli na služebnu. Zbylí squatteři posléze objekty opustili sami.
Mimo anarchistické spektrum na sebe upoutala pozornost spíše marginální Společnost česko-korejského přátelství Pektusan. Její členové v dubnu navštívili Korejskou lidově demokratickou republiku u příležitosti 105. výročí narození „věčného prezidenta Kim Ir-sena“. Reportáž glorifikující severokorejský režim se objevila i na webu Svazu mladých komunistů Československa. Uskupení Levá perspektiva, které podporuje separatistické oblasti na východní Ukrajině, se připravovalo na tradiční Antikapitalistický kemp, který se uskuteční v srpnu.
1.4 Paramilitární a domobranecké skupiny
Ve sledovaném období lze považovat za relevantní aktivity dvou zapsaných spolků – Národní domobrany a Československých vojáků v záloze za mír.
Národní domobrana na internetu prezentovala činnost několika desítek skupin. Reálně však bylo aktivních jen několik ojedinělých buněk ve Středočeském, Moravskoslezském,
Ústeckém, Plzeňském a Karlovarském kraji a v Praze. Sami představitelé Národní domobrany si byli vědomi faktu, že řada poboček působí jen virtuálně. Proto se snažili podnikat kroky, prostřednictvím kterých by bylo možné oddělit od sebe buňky reálně působící a ty virtuální. Vedení spolku, Rada Národní domobrany, se pak snažila víceméně autonomní buňky podřídit svému velení. Nicméně ani řídící orgán Národní domobrany nebyl vždy názorově jednotný. Neshody panovaly zejména v otázkách spolupráce s dalšími politickými subjekty.
Činnost buněk Národní domobrany spočívala zejména v organizaci polovojenských cvičení pro své členy a sympatizanty, zahrnující zejména fyzický a taktický trénink, ojediněle střelecký výcvik. Část buněk se hlásila k organizování hlídek, nicméně jednalo se o aktivity spíše propagandistické, které měly sloužit ke zviditelnění spolku. V rámci Národní domobrany byly registrovány snahy využít dotace z programu „Bezpečnostní dobrovolník“. Kromě finančního příjmu tím byl sledován zejména cíl legitimizace vlastní činnosti. Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany i Policie ČR se od Národní domobrany jednoznačně distancovaly. Spolek Národní domobrana nemá jako subjekt soukromého práva žádné zvláštní pravomoci. Pouze stejně jako kdokoli jiný mohou např. oznámit policii podezření ze spáchání trestného činu, přestupku atp.
Obdobně jako Národní domobrana se profilovali i Českoslovenští vojáci v záloze za mír, jejichž buňky či členové působili zejména na území Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského, Jihomoravského, Středočeského a Jihočeského kraje. V případě tohoto subjektu byla lokálně patrná snaha o navázání kontaktů s příslušníky bezpečnostních složek, zejména pak obecních policií a Policie ČR. Podobně jako v případě Národní demokracie však byly reálné kontakty ojedinělé a založené spíše na osobních vztazích.
+++