Převzato z Antifa:
Během předminulé soboty do Prahy a Brna dorazilo několik tisíc protiislámských aktivistů. Část z nich v průběhu celého dne verbálně i fyzicky napadala náhodné lidi pro barvu jejich kůže, názory, nebo subkulturní vzhled. Incident vyvrcholil medializovaným útokem na Autonomní sociální centrum Klinika. Tento den nám ukázal, kam vede rozdmýchávání kolektivní nenávisti a společenské paranoie v praxi. V následujícím textu jsme se pokusili zmapovat alespoň část z těchto útoků na základě došlých svědeckých výpovědí a poznatků z místa.
V sobotu 6. února se na různých místech v Praze shromáždilo několik islamofobních subjektů a jejich příznivců. Během večera se jejich demonstrace spojovaly na malostranském Klárově v blízkosti Úřadu vlády. V Brně zase demonstrovala Dělnická strana sociální spravedlnosti. Okolí jednotlivých shromáždění po celý den lemovaly vyprovokované incidenty, pokusy o napadení domnělých protivníků, či přímé fyzické konfrontace o kterých nás informovali další lidé prostřednictvím e-mailu.
Bezprostředně po útoku nazichuligánů na demonstraci Iniciativy Ne Rasismu se po internetu začaly lavinovitě šířit konspirační teorie o tom, že šlo o útok uměle vyvolaný policií. Nedlouho po vyvrácení hoaxu a zveřejnění identit části pachatelů, se pozornost konspirátorů stejným principem otočila směrem k večernímu útoku na Kliniku. I v tomto případě narážíme na pochybovačné a dezinterpretační zprávy, které přisuzují napadení buď policii anebo rovnou samotným obyvatelům Autonomního centra za účelem vytvoření takzvané „false flag operation“. Snažili jsme se proto kontaktovat očité svědky, zdokumentovat průběh útoku na místě i události, které napadení bezprostředně předcházely. Při tom se ukázalo, že útoků bylo víc, než jen medializovaný střet v Thunovské ulici a večerní napadení Kliniky.
Uvědomujeme si, že u následujícího článku chybí průkaznější fotodokumentace a staví především na důvěře čtenářů v konkrétní sdělení očitých svědků. Tento formát volíme především proto, že pochybujeme o nezávislosti vyšetřování policie, která dlouhodobě jakýkoliv pokus o vznik autonomního prostoru ukončuje hned v zárodku za použití násilí. Stejně tak rozumíme nedůvěře mnoha napadených, kteří se na základě předchozích zkušeností jednoduše na práci policie nechtějí spoléhat a s policií nespolupracují. Nepochybujeme o tom, že existence Kliniky je policii, resp. významné části státní správy trnem v oku a hledá způsoby, jak její provoz ukončit (o čemž svědčí i současná neochota prodloužit Klinice smlouvu). Ostatně doporučujeme všem, kteří budou komunikovat s policií, ať shlédnou toto video.
Pěstí na křesťana
První útok, o kterém jsme byli informováni, proběhl zhruba v 12.30 ve vlaku z Pardubic směr Praha. Skupina neonacistů, část z Hradce Králové, část z Kolína si vytipovala osamoceného účastníka antifašistické demonstrace a těsně před Hlavním nádražím ho fyzicky napadla. Výsledkem je monokl a pohmožděná čelist.
Krátce po druhé hodině odpoledne nedaleko Můstku začínalo shromáždění Strany přímé demokracie Tomia Okamury. K česky hovořícímu černochovi s dready přistoupili tři muži s otázkou: „Seš muslim nebo křesťan?“. Muž odpověděl, že je křesťan, útočníky to ovšem neuspokojilo a napadli ho pěstmi, přičemž mu útokem způsobili podlitiny v obličeji.
Rovněž kolem druhé hodiny bylo napadeno pět lidí v Karmelitské ulici skupinou několika desítek mužů, kteří utíkali směrem od Malostranského náměstí. Důvodem útoku bylo subkulturní oblečení a růžová placka s nápisem „Hate Free“. Útočníci si nápis zřejmě špatně vyložili a dali řádnou dávku nenávisti zdarma, s pokřikem „Co to máš na sobě ty sráči!“. Třem lidem se podařilo útočníkům utéct, další dva skončili dobiti na zemi. Jeden z nich skončil s roztrhnutým obočím a pohmožděninami, další pravděpodobně s otřesem mozku po kopnutí do hlavy těžkou botou.
„Až tě chytnem, tak tě zabijem“
Skupina minimálně 40 mužů, z části fotbalových fanoušků Slávie, které můžeme identifikovat díky bílým kuklám s červeným symbolem se dostala do blízkosti antifašistické demonstrace v Thunovské ulici. Do konfliktu s mnohem početnější demonstrací se jim přes slabou policejní přítomnost nechtělo a po vzájemné výměně slovních invektiv a “gumových dlažebních kostek” byla donucena k ústupu.
Po přesunu antifašistických demonstrantů na Klárov se několik desítek neonacistů pokusilo o náběh do demonstrace směrem od budovy Rudolfina. Část z nich měla stejné bílé kukly s červeným logem a proto máme oprávněný důvod domnívat se, že šlo minimálně z části o stejnou partu, která se pokoušela o útok v Thunovské ulici. Skupina se na hraně mostu zamaskovala a sprintem se rozeběhla směrem Klárov. Tam ovšem narazila na policejní antony, které je obratem hnaly zpět. Poté se rozprchla a viditelná část útočníků za rohem vysypávala z kapes dlažební kostky.
Úprk chuligánů před policií na Mánesově mostě zachytilo i video, skupina je zde ovšem autorem videa mylně uvedena jako Antifa. Doyen českých neonacistů a kdysi vůdčí postava neonacistického Národního Odporu, Filip Vávra, uvádí toto zmatení na pravou míru, ovšem při značně nadneseném počtu útočníků.
Dlužno dodat, že Filip Vávra byl na demonstraci spatřen při pokusu dostat se k antifašistické demonstraci s kameny v rukou a demonstraci Islám v ČR Nechceme již v minulosti osobně podpořil i 16. 1. 2015, podobně jako Vlastimil Pechanec a řada dalších neonacistů.
Další incidenty hlásili očití svědci v okolí tramvajové zastávky Hlavní nádraží. Několik desítek útočníků zde stálo u sousoší na kulatém náměstíčku v blízkém parku. Všimli si skupinky, která odcházela z antifašistické demonstrace. Skupina útočníků se za nimi rozeběhla s pokřikem: „Až vás chytnem, tak vás zabijem!“ V tu chvíli přijíždějící policejní dodávka zabránila útočníkům pokračovat v pronásledování a část z nich naskočila do tramvaje směr Olšanské náměstí. Podle popisu svědků šlo s největší pravděpodobností o tu samou skupinu (nebo její část), která útočila v Thunovské ulici.
Útok na Kliniku
Podle dalších svědků skupina vystoupila na Olšanském náměstí, odkud vyšla svižným krokem přes park Parukářka k Autonomnímu centru. Zde se pravděpodobně spojila s dalšími účastníky útoku. Rozebráním oplocení kolem stromků si připravila tyče s trčícími hřebíky, ze země vyhrabala kameny, z chodníku vytrhla boční kusy betonu a pokračovala směr Klinika.
Těsně před útokem zahlédl dav svědek, který jej popsal jako „čtyř až pětiřadý zástup chuligánů“, který vyrážel zpoza rohu ulice Na Parukářce. Přesný počet si netroufá odhadovat, protože ani nezahlédl konec řady, když si útočníci v prvních řadách nasazovali bílé kukly a krátce poté se rozběhli podél plotu směrem ke Klinice.
Podle lidí, kteří byli v té době uvnitř Autonomního centra, trval útok krátce, v řádech desítek sekund. Útočníci nejprve napadli vrchní část Kliniky kameny a asfaltem. „Působilo to, že toho dopadá strašně moc,“ řekl jeden ze svědků. Letících předmětů se ale skrze okna příliš nedostalo. Jestli útočníci házeli zpoza plotu, pak je to pochopitelné — předměty musely překonat značnou vzdálenost a navíc prorazit spletitou síť větví stromů v zahradě Kliniky. Ovšem z pohledu na ty, které okny prolétly, je patrné, že svou strukturou odpovídají těm, které si agresoři nabírali v parukářském parku.
Kameny, které prolétly okny dovnitř Kliniky. Jeden z nich rozbil člověku uvnitř hlavu.
Po smršti kamenů přilétly dovnitř Kliniky světlice s červeným dýmem. Jestliže se řada útočníků již po prvním útoku dala na útěk, zbylé torzo ještě seběhlo na ulici Jeseniova. Tam, ještě než se definitivně rozprchli, stihli kameny a betonem rozbít okna kavárny Kliniky a i do ní vhodit světlici, jež následně zapříčinila požár.
Mezi českými fotbalovými chuligány ojedinělé bílé kukly v předních řadách opět dávají tušit, že i při útoku na Kliniku sehráli vůdčí roli chuligáni Slavie. Podle našich zdrojů se ovšem útoku na Kliniku mělo účastnit například i několik mladých jedinců ze skupiny Berserk, která se koncentruje kolem pražské Bohemky a několik lidí z uskupení Pro-Vlast.
Večerní program chuligánů a části starších nácků pak již měl celkem standardní průběh. Úspěšný den se nejlépe zakončuje v hospodě a v sobotu tomu nebylo jinak. Milan Tobiáš s partou vyrazil do jejich oblíbené hospůdky Excalibur na Žižkově, zatímco severočeští NS chuligáni jako Michal Šer a Josef Pánik směřovali raději do Blanice na Jižním Městě.
Když mlátíš náhodné lidi, abys ubránil Evropu před muslimy
Stále častěji slyšíme volání po zakládání domobran a přípravách na ozbrojený boj. Takové výzvy z úst Martina Konvičky, Adama B. Bartoše nebo Jany Volfové, kteří deklarují „My jsme pevnost Evropa“ jsou pochopitelně směšné. (Požadavek vytvoření “Pevnosti Evropa” je předmětem tzv. Pražské deklarace, kerou podepsali zástupci Úsvitu, PEGIDY a dalších evropských antiislamistických hnutí 23.1.2016 v Roztokách u Prahy.) Když si je však vezmou za své jejich sympatizanti, tak pod záminkou statečné obrany Pevnosti Evropa napadají náhodné kolemjdoucí, které z nějakého důvodu (účes, barva pleti, čepice, placka) určí jako svého nepřítele. Přesně tito lidé volají po instalaci policejního státu, uzavření hranic, omezování svobody projevu — za účelem ochrany bezpečí. Jaké je přesné propojení islamofobních spolků a výše zmíněných útočníků, v současnosti říct nemůžeme. Část IvČRN útočníky odmítlo jako „idioty“, větší část stále věří v námi vyvrácenou teorii o policejním spiknutí. Ta pragmatická část je pak spokojena, že neonacisté dodávají lidský a praktický materiál a nedělá jim problém s nimi spolupracovat. Naprosto jasně se tak ukazuje, že neustálé opakování toho, že nám hrozí nebezpečí od migrantů, slouží ve skutečnosti jako zástěrka, pro skutečné násílí, kterého se dopouštějí skupiny neonacistů a hooligans, s tichou podporou isalmofobních spolků.
Jisté je, že násilnická, paranoidní, ale především tak často vylhaná rétorika protiuprchlických uskupení, vede k vyvolávání kolektivní nenávisti, která dává vzniknout přesně takovýmto bojůvkám a legitimizuje chování nazichuligánů, kteří se po několika letech útlumu opět cítí na koni a společensky akceptovaní. Tedy rétorika, které dávají punc pravdivosti i mnohé politické elity napříč celým spektrem, a která je v některých případech prokazatelně uměle šířena zájmy třetích osob a vlivy z venčí. Věříme, že řadu výroků Martina Konvičky a jemu podobných o „namletí muslimů do masokostní moučky“ nebo o vypořádání se s „kolaboranty s islámem“ dosud mnoho lidí nebralo zcela vážně a omlouvalo je zjevnou osobnostní poruchou nebo zvráceným „smyslem pro humor“ dotyčných.
Na sobotní demonstraci v Praze jsme mohli vidět, jak to vypadá, když někteří z jejich příznivců a účastníků islamofobních shromáždění začínají uvádět tyto výroky do praxe. Nedávno uplynulo 18 let od první ze série rasových vražd Romů a v našem okolí se čím dál více objevují názory, které přirovnávají současné společenské nálady k atmosféře počátku devadesátých let. Tedy době, která přinesla rasistické vraždy a masivní rozmach neonacistického hnutí. Na kořenech aktivního odporu vůči těmto událostem vyrostla i Antifašistická akce. Aktuální dění nám nepřináší pouze pocit potřebnosti vůči takovýmto jevům stále vystupovat, ale i hledání nových cest a způsobů, jak nedopustit opakování událostí z let minulých, které vyvrcholilo několika desítkami obětí vražd z nenávisti.