Převzato z Antifénix:
Drazí přátelé, sestry a bratři,
skrze podporu, kterou pociťujeme ať už díky solidárním akcím, dopisům nebo pohlednicím z celého světa, cítím v mnoha srdcích sílu a odvahu, které mi dodávají vědomí, že nezůstáváme sami – nikdo z nás není sám. Solidarita není jen prázdné slovo, je to prostředek dalece překonávající hranice, zdi i mříže.
Nedokážu popsat, jak mě povzbuzují psané řádky, vždy se rozzáří celá moje cela a s úsměvem přebírám dopisy, ve kterých je tolik touhy po svobodě, tolik vzdoru proti nespravedlnosti a nerovnosti, proti lžím a polopravdám ve všech formách.
Ve vězení čas plyne trošku jinak, někdy mám pocit jako by se zastavil, ale dokud cítím tlouct srdce plná touhy po lepším světě, který tvoříme svojí přitomností, zůstávám nezlomný a nehodlám na tom nic měnit.
Proč bych měl mlčet, proč bych nemohl projevit svoje city, proč bych měl skrývat touhu po lepším světě?!
Je snad zločin pomáhat druhým, podávat jim pomocnou ruku, zastat se chudých, kteří stále víc chudnou, zastat se sociálně vyloučených? Nač mlčet o nespravedlnosti a nerovnosti? Ani výhrůžky, které jsou demagogicky předhazovány široké veřejnosti, nás neodradí od upřímnosti a rozhodně mlčet nebudeme.
Je to snad důvod vytvořit konstrukci, jež připomíná dávnou minulost, čekat v koutě na sebemenší záminku a následně vyprovokovat? Jak máme nazývat ty, kteří vypouštějí splodiny, jež tráví celý svět, jak máme nazývat ty, kteří se přiživují na druhých a těží z jejich zoufalé situace, nebo ty, kteří vězní a zabíjejí živé bytosti?
Kde je lidskost, pochopení života, který zde žijeme? Buďmě k sobě upřímní, buďmě k sobě kritičtí. Pochopit můžeme jen tehdy, pochopíme-li sami sebe.
Může se to zdát jako naivita nebo bláznovství, ale i přesto cítím v hloubi duše touhu těch, kteří mají srdce spoutané uniformou, a v jejich očích vidím touhu po skutečné svobodě.
Poznal jsem to na Ruzyni, kde mi dozorce ze své iniciativy půjčil knížky, poznal jsem to i zde, kde mi přes všechny ty ubohé naschvály někteří vyjádřili podporu.
Život žít a neublížit!
Strava:
Děkuji vám za zaslaný balíček s veganským jídlem, vzhledem k situaci se stravou zde přišel vhod, velice mě potěšil a udělal mi radost.
Nadále mi nebyla zpřístupněna veganská strava, jako prvořadou jsem ji uváděl ve všech asi pěti žádostech ústních i písemných. Teď mám vegetariánskou stravu zcela bez výživových hodnot (kromě neochucené sóji), na snídani dostávám skoro každé ráno sýr a jablko (někdy pomeranč, papriku nebo rajče po jednom kuse). Na oběd polévku z masového vývaru, někdy jsou jenom vodové, někdy s kousky zeleniny nebo nudlemi, ale nejím to. Druhé jídlo jsou většinou omáčky, které obsahují menší kousky masa. Odebírám jen sóju, kterou si dochucuji. Večeře jsou někdy veganské, ale to jsou spíš výjímky. Pokud si nejsem stoprocentně jistý, tak to opět nejím. Ústavní stravu nejím skoro nikdy, nadále si chystám veganské jídlo na cele ze surovin, které kupuju v kantýně každou středu nebo při návstěvách.
Celou dobu se snažím ať už oficiální, nebo neoficiální cestou domluvit, vysvětlit svoje důvody (8 let bezmasé stravy, etické přesvědčení) místnímu doktorovi, který mi lže. Nejprve tvrdil, že to on jako doktor schvaluje diety (veganská strava ale není dieta), ale nechtěl pochopit moje důvody. Po nějakém čase jsem ho opět navštívil a ústně jsem žádal o veganskou stravu, opět jsem zdůraznil svoje důvody, které ho ale nezajímaly. Začal mě prohlížet po zdravotní stránce a poslal mě na ultrazvuk. Místo věčného dohadování jsem chtěl dosáhnout nějakého rozumného řešení, ale doposavad bez úspěchu.
Při žádostech jsem uváděl, že moje žádost o „stravu, kterou požaduji, není (zatím) z důvodů zdravotních“. Doktor tvrdil, že žádosti o stravu neschvaluje.
Tou radou jsem se řídil, když jsem podával asi čtvrtou žádost a jako prvořadou jsem uváděl veganskou stravu, druhou pak vegetariánskou. Jak zmiňuji na začátku, vegetariánská strava mi byla přiznána, ale skončilo to u kartičky s označením „VE“.
Přes mého advokáta podával jsem žádosti o veganskou stravu, a stálo tam, že „jedině doktor rozhoduje o dietách a jen po dobu, kdy je to nutné, a veganská strava neobsahuje vitaminy a živiny pro tělo potřebné“.
Asi není třeba dál komentovat, další postup zvažujeme a rozhodně budu nadále požadovat veganskou stravu.
Sestry a bratři,
posílám srdečné pozdravy do všech koutů světa, nerozhoduje vzdálenost, společné sny a myšlenky nikdy nespoutají do žádných okovů, pro svobodného ducha neexistuje žádná cela.
S bratrským objetím a polibkama
Martin