Převzato z Deník Referendum:
Exkluzivně v DR: Minulou středu policie propustila z vazby Petra Sovu, obviněného v rámci operace Fénix z údajné přípravy teroristického útoku. Vydáváme jeho pohled na celý případ: podle Petra Sovy se jedná o akci policejních agentů.
Koncem dubna letošního roku zahájila policie rozsáhlou operaci proti členům anarchistického hnutí, kterou nazvala operace Fénix. V první vlně zadržela devět lidí a další předvedla k výslechu. Média vzápětí psala na základě informací policie o Síti revolučních buněk, které měly být cílem operace. Zpočátku to tedy podle médií vypadalo, že se policii podařilo odhalit organizovanou síť lidí, kteří zapalují policejní auta.
Postupně se ale ukázalo, že věci jsou podstatně jinak. Tři lidé Petr S., Martin I. a Alexandra Š. jsou sice obviněni z trestného činu teroristický útok – přípravy útoku na vlak s vojenským materiálem, dva další Katarína Z. a Radka P. z neoznámení tohoto trestného činu a nezávisle na nich Aleš K. z přečinu nedovoleného ozbrojování. Ostatní zadržení obviněni nebyli. A nikdo nebyl obviněn v souvislosti se Sítí revolučních buněk, respektive zapalováním aut.
V průběhu vyšetřování se ukázalo, že do údajných příprav útoku na vlak byli zapleteni minimálně dva policejní agenti. Obvinění tvrdí, že se stali obětí policejní provokace. Jaká byla přesně role policejních agentů, a zda nepřekročili své pravomoce, ukáže snad nakonec soud.
Ve vazbě každopádně zůstali několik měsíců po zatýkání tři lidé. Petr S. a Martin I. v souvislosti s plánováním útoku na vlak. Další obviněná ze stejného trestného činu, Alexandra Š., cizí státní příslušnice, je vyšetřovaná na svobodě, přičemž žije na území jiného státu. Třetím člověkem, který skončil ve vazbě kvůli nedovolenému ozbrojování, byl Aleš K. Toho propustili z vazby v srpnu a je vyšetřovaný na svobodě.
Ve středu 2. prosince byl z vazební věznice Ruzyně propuštěn Petr S. a ve vazbě tak zbyl poslední obviněný Martin I. A právě Petr Sova poskytl po svém propuštění Deníku Referendum exkluzivní rozhovor.
Sešli jsme se čtyři dni po jeho propuštění v dejvické kavárně. Petr Sova je profesí vedoucím posunu na dráze, má rodinu, děti. Vazba na něm zanechala viditelné stopy. Byl pohublý a počítal s tím, že ho zase brzy zavřou. Věci potřebné pro pobyt ve vazbě měl pro jistotu s sebou.
Proč vás propustili z vazby?
Údajně kvůli procesní chybě. Státní zástupce nepodal včas žádost o prodloužení vazby. Moc nevím, co si o tom mám myslet, zdá se mi to divné a počítám s tím, že to také může mít i nějaký jiný důvod.
Když si to srovnám s tím, jaké byly třeba moje cesty na vazební zasedání, osm lidí se samopaly, jak neuvěřitelně mě hlídali, nemohu pochopit, že mě najednou jen tak propustili. Buď je náš systém neschopný ještě víc, než jsem předpokládal, nebo je to nějaká hra, anebo mě pustili, abych se mohl o vánocích rozloučit s dětmi a lidmi, které mám rád. Nevím.
Ve vašem případě sehráli významnou roli dva policejní agenti. Podezíral jste je?
V prostředí, ve kterém se pohybuju, žijeme na hranici paranoidního podezírání. Jeden podezírá druhého. Pochybnosti o tom, že jsou to agenti, byly značné od prvního dne. Tito dva agenti navíc přišli v období, kdy každý soudný člověk v anarchistickém hutí očekával masivní zátah na nás na všechny i kvůli úspěšným informačním kampaním.
Fotografie agentů zveřejnili anarchisté na webu asociace Alerty v době, kdy byl Petr Sova ve vazbě.
Moje životní krédo je ale takové, že pokud nemáš jistotu, nemůžeš o žádném člověku říct, že je agent. Jediný mechanismus, jak se bránit proti případným agentům, je z naší strany něco jako cílená provokace. Teprve, když vidíme, jak se kdo zachová v konkrétní situaci, můžeme si být jistí.
Tito agenti se ale chovali velice nestandardně. Nikdy nesbírali informace, neprojevovali o ně ani zájem, nesháněli ani kontakty, nic takového. Zároveň se znali s různými lidmi od antifašistů po lidi z různých nevládek. S takto dobře psychicky připravenými agenty jsme se ještě nesetkali. To bylo matoucí. Nevěděl jsem, nebyl jsem si jistý.
Navíc pro nás byli užiteční. Všude chodili včas. Uměli zařídit kvalitní tisk materiálů v dobré kvalitě. Půjčovali auta. To se hodilo.
Jak se vůbec stalo, že se začalo mluvit o útoku na vlak?
Ve chvíli, kdy zjistili, že žádné informace nedostávají, že všechno, co mají, vaří z vody, tak si zřejmě řekli, už to stálo miliony. Konspirační byty, odposlechy, konspirační životy. Potřebovali nějaký výsledek. Tak pro ně nebyla jiná možnost než udělat takovouto absurditu.
Nic jiného vymyslet nemohli, protože toto je trestné už ve stadiu přípravy. K našemu obvinění nebylo tedy potřeba, abychom něco reálně udělali, což samozřejmě nikdo z nás nechtěl. A nevěděli jsme, že může být trestné i to, co udělat nechceme. Jsem osoba, která násilí odmítá a je pro mě naprosto nepřijatelné. A to nejen na lidech, ale na přírodě, na zvířatech. A oni to vědí, protože nás odposlouchávali i před tím.
S nápadem útoku na vlak tedy přišli policejní agenti?
Ano, byl to jejich nápad a jejich iniciativa.
Jak se ale mohlo stát, že jste s těmi lidmi o tom vůbec mluvili? Měli jste stále podezření, že jsou agenti, nepřišlo vám nebezpečné stýkat se s takovými lidmi a hovořit s nimi o něčem takovém, jako je útok na vlak?
O mně je známé, že nesouhlasím s takovýmto způsobem boje za lepší společnost. Ale neříkám nikomu, jak se má chovat on. V tomto konkrétním případě jsem se snažil akci stále oddalovat, zdůrazňoval jsem také, že se nesmí nikomu nic stát, vymýšlel jsem důvody, proč to ještě nejde, třeba že bude sníh, i když v tu dobu žádný sníh samozřejmě nebyl.
Jak jsem řekl, myslel jsem, že pokud sám nic dělat nebudu, nemůže se mi nic stát. Zároveň jsem věděl, že se to blíží nějakému rozuzlení, pokud se tedy ukáže, že jsou to agenti.
Jakkoli rozumím uvedeným důvodům, má to velké následky, vyčítal jste si to někdy?
Ne. Vyčítal jsem si následky pro lidi, kteří do toho byli zatažení. Ale můj přístup k těm lidem, o nichž dnes vím, že to byli agenti, by byl stejný. Nemohu přeci a priori podezírat lidi, že jsou špatní, když možná agenty nejsou. To, že se o někom nese nějaká neurčitá fáma, to pro mě není důvod.
A nenapadlo vás nikdy říct jim, i když jste si nebyli jistí, že jsou agenty, anebo i právě proto, že házet zápalné lahve kamkoli je prostě špatné a že se to nemá dělat?
To by bylo kontraproduktivní. Oni by se řekli: „Aha, tak tady ne,“ a našli by si nějaký sedmnáctiletý lidi, kteří chodí na demonstrace. Sami byli středního věku, měli určité charisma a stáhli by někoho do nějakého průšvihu. Pokud by to byli agenti, ve chvíli, kdy takové lidi pustíte z očí, a necháte je působit v hnutí, tak se dřív nebo později něco stane. Těch možností pak už moc nezbývá.
Nikdy bych nenapomáhal provedení takové věci, ale nemám právo své myšlenky a ideály povyšovat nad myšlenky jiných. Myslel jsem, že pokud se reálně nic nestane, nikdo nemůže být trestán. Opravdu nikomu neříkám, jak se má chovat. Ani svým dětem neříkám, že nemají jíst maso, i když sám jsem vegetarián.
Vy jste ale na svých stránkách zveřejňovali komuniké Sítě revolučních buněk, ve kterých se přihlašovali jejich autoři k útokům na auta. Jak se to srovnává s vaší nechutí k jakémukoli násilí?
Kdykoliv jsme vydávali na našem webu prohlášení, tak jsme jasně deklarovali, že se s ním ideově neztotožňujeme, že ani nevíme, jestli akce skutečně proběhla. Zveřejňovali jsme to, protože jsme si mysleli, že nemáme právo cenzurovat jiný proud anarchistického hnutí, byť s jejich postupem nesouhlasíme. Nechtěli jsme propagovat jejich myšlenky, pouze o nich informovat.
V médiích se objevila zmínka o třetím agentovi, který měl údajně v případu figurovat. Myslíte, že někdo takový se kolem vás pohyboval a podezíráte někoho konkrétně?
V anarchistickém hnutí je agentů celá řada. V našem okolí byl určitě víc než jeden. Nikoho konkrétního ale nepodezírám.
Co byste řekl k podmínkám ve vazbě?
Mříže ti svobodu nevezmou. Všude jsou lidi. Pro spoustu lidí musí být strašné, že jsou odtržení od kontaktu s lidmi, ale kde jsou lidi, tam se dá přežít. Co mě naplňuje optimismem, že i mezi bachaři člověk nachází zrnka opravdového lidství.
O roli agentů lidé v jejich okolí pochybovali. Zdroj web Asociace Alerta
Co cítíte k agentům dnes, když už máte jistotu, že to agenti byli?
Necítím k nim naprosto žádnou zášť. Je pro mě sice strašné zklamání jejich chování jako lidí, ale vytvořil jsem si k nim za tu dobu vztah. To není stockholmský syndrom. Vím, že to byla jejich práce, taky musí platit složenky.
V hnutí je lidé vítali tím, že jim dávali pusu na tvář a kdyby potřebovali, udělali by pro ně vše. A oni se mezitím snažili dostat nás na doživotí. Z hlediska systému to chápu, je prostě takový. Z hlediska těch lidí je to zvláštní, to musí být silná nátura.