Převzato z AFED:
Report z demonstrace proti xenofobii a na podporu lidí prchajících před válkou a bídou, která prošla 17. listopadu Prahou.
Nebyl by to 17. listopad, aby se v Praze nekonala nějaká demonstrace. V posledních letech se tento den stal příležitostí, aby i mimo klasické anarchistické demonstrace zazněla kritika kapitalismu, tedy toho, že během listopadových událostí roku 1989 za takový režim takřka nikdo nedemonstroval. Předloni se antifašisté postavili akci neonacistů. Loni na sebe ovšem asi největší pozornost strhl protest proti Zemanovi, který se ocitl v prezidentském křesle. Nic proti, kdyby se v táboře jeho odpůrců nešermovalo portréty neoliberálních katů Thatcherové či Reagana.
Ukázkou rostoucí polarizace ve společnosti byl bezesporu letošní 17. listopad. Na jedné straně demonstrativní spojení Zemana s fašisty a xenofoby různého ražení a následné tažení společně s neonacisty k úřadu vlády. Na straně druhé protesty těch, kteří se zrychlující se fašizaci společnosti vzpírají – účelová koalice lidí, kterým jsou společné univerzální hodnoty lidství, od příznivců Havla přes věřící různých vyznání, zelených až po marxisty a samozřejmě i anarchisty. Oba tábory jasně vymezuje postoj v současné uprchlické krizi – první považují běžence za verbež, čmoudy, rakovinu a řízenou invazi, druhý tábor k nim přistupuje jako k lidem v nouzi, kterým je potřeba poskytnout pomoc.
Mírák: Klid, rozvahu a hlavně se neposrat
Na demonstraci nazvané „Tahle Země patří všem – Refugees Wellcome“, kterou svolaly iniciativy Proti projevům nenávisti a Zleva proti xenofobii, nás tedy všechny svedl společný pocit solidarity s lidmi, kteří prchají před válkou a bídou, stejně jako společný odpor vůči rostoucím projevům xenofobní nenávisti. V rámci Anarchistické federace (AF) jsme uznali za nejlepší tuto demonstraci podpořit a zároveň jsme se připojili k výzvě Iniciativy Ne rasismu! (INR) vytvořit antinacionalistický blok, který by zdůraznil naše internacionalistické postoje a požadavek na zrušení hranic mezi lidmi.
Sraz bloku byl v poledne v prostorách autonomního sociálního centra Klinika. Jelikož jsem se rozhodl v klidu poobědvat a nikam se nehonit, dorazil jsem až na náměstí Míru, kde měla v jednu hodinu začínat demonstrace „Tahle Země patří všem“. V tu dobu už tady byly desítky lidí, které se rychle měnily ve stovky. Výrazná byla zejména přítomnost dobrovolníků v reflexních vestách, kteří se v posledních týdnech podíleli na pomoci uprchlíkům na různých místech, hlavně na srbsko-chorvatských hranicích. Do davu pomalu začínali pronikat tajní. Vtipný byl zejména mladík s fousem, kterému při natáčení kamerou vykukoval zpod křiváku teleskopický obušek a pouta, a jeho dva drsně se tvářící společníci. Jejich přítomnost však nemůže pokazit příjemnou atmosféru před začátkem akce, kterou vyplňuje DJ pouštějící z reproduktorů angažované šansony.
Krátce po jedné hodině se ozývá hlahol zpoza kostela sv. Ludmily. To z Kliniky dorazil antinacionalistický blok, s transparenty, barevnými pikety, vlajkami – kolem dvou set skandujících lidí, z nich část měla růžové šátky, symbol bloku. Tradiční transparenty, kde nejčastěji zaznívalo heslo „Uprchlíci, vítejte“, doplnilo několik nových, např. „Nacionalismus není řešení. Proti české národní hrdosti“.
Asi dvacet minut po jedné zahajuje blok proslovů minuta ticha za oběti vražedných útoků v Paříži. Jako první řečník vystupuje na pódium, které rámuje transparent v citátem Jiřího Voskovce „Klid, rozvahu a hlavně se neposrat“, Jakub Hain z iniciativy Proti projevům nenávisti. V zadnějších řadách není téměř nic slyšet, a tak se přesouvám dopředu. Řečník poděkoval všem, kteří věnují svou energii pomoci uprchlíkům, a připomněl, že jednou z reakcí na jejich aktivitu jsou výhrůžky likvidací. I tomu se musí čelit a zapojit se může každý, stačí jen nestát a nepřihlížet konání zla.
Další vystoupila Táňa Fišerová, která vzpomněla na ideály roků ’39 a ’89 a na skutečnost, že už tehdy se lidé rozdělili na idealisty a prospěcháře. Konstatovala, že ČR má dnes pověst jedné z nejnepřívětivějších zemí v Evropě, a apelovala na to, že v utečencích je třeba vidět především lidské bytosti. Po událostech v Paříži je třeba nevyklidit pole xenofobům a je nutné řešit i jiné nespravedlnosti, jako je bezdomovectví, korupce apod. Nakonec citovala jeden z humanistických odkazů T. G. Masaryka.
Když jsem se otočil za sebe, dav byl opět o něco větší. Podle mého odhadu kolem 3000 lidí. Když jsem svůj odhad konfrontoval druhý den s pořízeným videem, jen jsem se v něm utvrdil. Nad hlavami nám hučel policejní vrtulník a policie nechala vzkázat po organizátorech, aby se lidé nezahalovali šátky a šálami. Vzkaz se dostal ale jen k těm blíže pódiu a těžko po někom chtít, aby respektoval požadavek k účinnějšímu šmírování sebe sama, to už si rovnou může pořídit profil na Facebooku.
Působivější projev přednesl Martin C. Putna, když hřímal, že problémem je fundamentalismus a je jedno, zda islámský nebo pravoslavný, katolický či židovský. Naším zájmem je, aby se s tím srovnala zejména islámská komunita. Jako historik připomněl podobnost antisemitské a autoritářské publicistiky roku 1938 s tou dnešní autoritářskou a islamofobní. Problém je, že se nenávist stává normální i v politice. Je třeba spolupráce demokratů, aby fašisté nevyhráli, Nikdy ho prý nenapadlo, že bude coby havlovec a katolík na jedné demonstraci s anarchisty, ale je přesvědčen, že všichni lidé dobré vůle musí být spojenci.
Michal Berg ze Strany zelených promluvil jménem dobrovolníků, zvedl reflexní vestu a prohlásit, že toto je symbolem lidskosti roku 2015 a že to bude ještě těžké. Zmínil se také o chystané klimatické konferenci, kde nepůjde jen o ekologii, ale také o bezpečnost a zmírnění utrpení a že každý může přispět, aby se neničila planeta.
Filip Vidímský ze Zleva proti xenofobii prohlásil, že jediná možná reakce je levicová, která se postaví nerovnováze mezi globálním severem a jihem, ekonomickému vykořisťování a vojenské intervenci velmocí. Pohyb migrantů je podle něj důsledkem politiky nejbohatších států. Podotkl, že xenofobie má příčiny i ve všeobecné nejistotě, která vede k hledání obětních beránků. Je proto potřeba nové přerozdělení prostředků, které se nyní shromažďují jen u těch nahoře, a postavit se ke třetímu světu jako k sobě rovným.
Mnohé z toho, co zaznělo, bych mohl doplnit trefnou poznámkou či polemikou, nad něčím kroutit očima, něco z fleku podepsat. Ale o to při této akci přece nešlo a každý si zasloužil svůj potlesk. Nějaké jistoty ale člověk měl – Socialistická solidarita se nezapomněla na každý svůj transparent podepsat a rozložit si tu svůj stánek. V tu chvíli jsem nevěděl, jestli si postesknout nad tradiční „trockistickou“ snahou zviditelnit se, nebo spíš nad chybějící propagandou anarchistickou.
Albertov: Sundejte masky, nasaďte mozky
Skoro přesně ve dvě se pak shromáždění vydalo na pochod směr Albertov v čele s transparentem „Uprchlíci, vítejte“. Atmosféra byla nadále velmi milá a nekazili ji ani těžkooděnci hájící (před kým?) postranní uličky a Apolináře. Nejživější byl pochod tam, kde se nacházel náš blok. Tam se takřka bez přestání skandovalo, zpívalo, tleskalo, občas zahořela barevná dýmovnice coby podpůrný efekt. Blok tvořilo k mému milému překvapení minimálně pět set lidí. Takto jsme pomalu dorazili až na Albertov, kde další cestě bránil policejní zátaras. Jak se ukázalo, fungoval velmi zajímavě: pokud jste patřili k fašistům, průchod vám umožnili, v opačném případě nikoliv. Navíc došlo k odklonění pochodu policií mimo nahlášenou trasu.
Zřejmě v tomto místě se akce propojila s nějakými protizemanovskými aktivisty, což jsem usoudil z reakcí, které se z jednoho místa ozývaly při projevech, jež zde asi tak ve 14.40 začaly zaznívat. Nejprve promluvil zástupce Zleva proti xenofobii a zdůraznil, že zatímco se poslední čtvrtstoletí bojovalo proti údajné rudé hrozbě, dostala se ta hnědá až do horních pater politiky. Jedině radikální levice je podle něj ta, která proti tomu bojovala. Načež několik lidí zaskandovalo „My jsme tady taky“. Nevzpomínám si ale, že bych je na nějakých protifašistických akcích přešlých dvaceti let viděl, a zároveň si nemyslím, že označení radikální levice je v tomto kontextu nejvhodnější, když skoro až do roku 2008 byla antifašistická agenda z valné většiny záležitostí anarchistů, kteří by se takto asi neoznačili. Řečník pak ještě varoval, že Paříž se stane pro rasisty příležitostí pro prosazování podobných věcí, jaké chce Islámský stát.
Poté zazněl projev za Anarchistickou federaci. Náš internacionalismus jsme chtěli demonstrovat mimo jiné tím, že ho přečetl člověk, který nepochází z Česka. Pozastavil se především nad problémem eurocentristické optiky, díky níž je silná nerovnost mezi oběťmi z bohatého globálního severu a zbytku světa, i když podlehli úplně stejnému násilí. Pro nás jsou naopak všichni stejně hodnotnými lidmi, kteří zasluhují naši pozornost.
Nakonec promluvil člen Socialistické solidarity, který kritizoval globalizovaný kapitalismus a tak se do toho položil, že trochu pozapomněl na to, že příčinou zla jsou i jiné formy autoritářství, např. náboženské, heteronormativní, patriarchální atd. Vhodně však zmínil, že xenofobie se nevyhýbá ani tomu, co se označuje za levici, a konkrétně zmínil KSČM a ČSSD. Jeho proslov přerušil ze zmíněného hloučku pokřik: „My tu jsme ale kvůli demokracii!“ Bylo mi líto, že v tu chvíli stojím někde jinde, rád bych se zeptal přítomných, jestli zažívají demokracii na svém pracovišti, když se tak kroutí při kritice kapitalismu. Bylo mimochodem docela zajímavé sledovat, že anarchisté jsou při projevech dovolávajících se legitimity buržoazního parlamentarismu mnohem tolerantnější než „demokraté“ ke kritice sociálního útlaku.
Po nějaké době se dav opět pohnul, ale ne daleko. Za jedním z policejních kordonů vykukovali nahnědlí spoluobčané. Těžko říct, co se odehrávalo v mozcích policejních plánovačů, ale zřejmě vyšel nějaký příkaz začít trochu hrotit situaci. Dozvěděl jsem se, že byl zadržen jeden z anarchistů, prý kvůli tomu, že si i přes vyzvání policie zahaloval tvář. Po dalších pár stovkách metrů se policajti pustili do člověka, který držel barevnou dýmovnici. Do té doby to byla běžná součást průvodu, ale najednou prý mělo jít o ohrožení demonstrantů. Tato do očí bijící stupidita se samozřejmě nelíbila ostatním, kteří se nacházeli v blízkosti a rozhodli se, že nedovolí policistům zadrženého člověka odvést. To už se na místo hrnuli jak tajní, tak robokopové. Bylo půl čtvrté a policie nebyla schopna vysvětlit, co má její zásah znamenat. Šlo o trochu adrenalinovou a zároveň komickou situaci, kdy se skandovalo: „Co se stalo?“ Odpověď mohl zřejmě dát jen velitel zásahu, který ale jaksi chyběl. Další skandování: „Hledá se velitel.“ A na závěr celé scénky sborové: „Sundejte masky, nasaďte mozky.“
Václavák: Kdo fašisty kryje, je to policie
Procházíme dalšími ulicemi, abychom před půl pátou dorazili na Václavské náměstí. Tady mělo údajně dojít ke spojení s další demonstrací, ale cítím se poněkud zmaten. Na jednom chodníku mává hlouček lidí vlaječkami IvČRN, na protějším chodníku někdo mává vlajkou NATO. Zajímavé panoptikum. O kousek dál zaznívají nějaké projevy, ale kvůli bídnému ozvučení srozumitelné jen těm nejblíž stojícím, kterých ale není tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kdosi se pokouší sundat jednu z antiislámských vlajek, což spustí další policejní zásah a následné skandování „Kdo fašisty kryje, je to policie“ a požadavek propuštění zadrženého.
To už se ale rozhostila tma a mě se při pohledu na rozsvícený Václavák derou do hlavy tóny: „Když Praha za noci zazáří neonem, není mi pomoci, už volá, pojď honem.“ Jenže mě naopak volá vlak, takže nashle na další akci proti hnědému nebezpečí. Propaganda nenávisti si jen tak pokoj nedá a bude na ni potřeba ještě dlouho reagovat.
A jak na závěr 17. listopad v Praze zhodnotit? Už teď můžeme říct, že hranice nemožného se opět posunuly: prezident se spojil s lidmi oprašujícími myšlenku koncentračních táborů, na akci neonacistů se volalo po věšení odpůrců a vypalování mešit. Policie ukázala, že dokáže z práva shromažďovacího vydělit ty, které si na daném místě xenofobové nepřejí, a dokáže zařídit, že 17. listopad a jeho pamětní místa už nepřísluší studentům. Prouprchlická demonstrace překvapila zatím největší účastí na akci tohoto druhu, která byla možná i jedním z důvodu tak skvělé atmosféry v jejím průběhu. Policie nepřekvapila tím, že se snažila sbírat lidi za nesmysly. Co víme, sebrala jich sedm a postarala se pokoutně i o to, aby na demonstraci nemohl být mobilní sound systém.
Je třeba ale také reflektovat, že ve stejný den si premiér pozval na návštěvu zástupce dobrovolníků, kteří pomáhají uprchlíkům. Je mi jasné, že to může znamenat pro mnohé z nich jistou formu zadostiučinění, ale spíš se obávám, aby premiérovi neposloužili jako užiteční idioti. Dojemné foto z této audience nevyváží vládní politiku spočívající v co nejhorším zacházení s uprchlíky, které je má odradit už od pouhého pomyšlení na Českou republiku.
Související odkazy:
Fotogalerie: Jakou tvář má svoboda?
17. listopad nácků a policejního státu