Převzato z Antifénix:
Drazí přátelé, bratři a sestry!
Půlroční výročí našeho věznění a žádná změna.
Veganskou stravu stále nedostávám. Chtěl jsem jít na fotbal, ale bylo mi to zakázáno s odůvodněním „omezený přístup“, bylo mi zakázáno mít struhadlo na zeleninu, záložka, která je určena na čtení (svítí ve tmě), taktéž mi byla zakázána, rodina mi přinesla deku a opět mi byla zakázána. Je tu záchod, který dělí pouhý závěs, navíc když se mění tlak, tak silně zapáchá a celá cela se zamoří nechutným zápachem splašků a odpadem ze záchodů.
Není zde fyzický tlak, dalo by se to shrnout v psychický nátlak a snahu ponížit člověka, vzít mu důstojný život.
Všechny tyto zcela zbytečné naschvály mne utvrzují v pokračování nátlaků. Korespondence v některých případech s měsíčním nebo čtrnáctidenním zpožděním, přitom je to zcela neodůvodněné.
Dne 29.4. jsem jel na výslech, samozřejmě se to neobešlo bez výhrůžek typu „Když vy můžete házet na ocelové vlaky zápalné lahve, tak my můžeme střílet lidi“. Ten člověk si vůbec neuvědomil, že celý případ byl vykonstruovaný z jeho vlastních řad. A dodal nadávku: „Je to blbeček“, která byla určena mně. To je realita, která je skutečná a o níž veřejnost neví, je to jen zlomek všech výhrůžek, šikany a buzerace ze strany státního aparátu.
Nebudu mlčet o skutečných faktech. V žádném případě nežijeme ve svobodné zemi, je to tichá diktatura. Skutečný, ale neúčinný styl umlčet člověka. Sebrat mu poslední vůli vzdorovat nerovnosti a nespravedlnosti a jít cestou ke skutečné svobodě, která nebude jen slovo, ale bude skutečná.
Děkuji vám za podporu, která mne dodává mnoho sil a odvahy.
S bratrským objetím a polibky,
Martin