Převzato z Antifénix:
Zítra to bude půl roku od oné noci plné razií a zatýkání. Půl roku od policejní akce s označením Fénix. Fénix není rozhodně za námi. V této chvíli 7 lidí čeká na soud a někteří z nich mohou dostat až doživotní tresty. Dva z nich jsou stále ve vazbě a jejich podmínky jsou nezáviděnihodné (více informací najdete v brožuře Fénix nevstal z popela). V následujících dnech na ANTIFénix vydáme několik článků souvisejících s touto kauzou. Tři z nich jsou dopisy napsané Martinem I. Jeho pošta, jak sám píše, často chodí s velkým zpožděním. Martin popisuje hlad, šikanu a výhrůžky a další ponižování, které denodenně zažívá na vlastní kůži.
Cela 309 (313,324)
Bzučák zabzučí, sen mi překazí. Minuta procitnutí, vzpomenout si nemohu. Pohled: kachličky, umyvadlo, stůl vidím jako první. Vstát těžko, tělo ztuhlé z noci prochladnuté, okno jako by nebylo.
Obličej si opláchnu studenou vodou, oči štípají, chlor! Pocit hrozivý, žádat o stravu, o telefon, jak uboze žádat o návštěvu blízkých, lidská důstojnost končí s nasazením pout.
Dopoledne strávené čtením, myšlenkami jsem mimo celu. Marné čekání na oběd, jen zklamání, nechápající pohled, jedna miska, druhá miska, jedna miska: voda okořeněná, druhá miska – nemohu ani pojmenovat.
Bzučák zabzučí – cela (309)
Jedny mříže na katru, troje mříže na okně. Vycházky čas. Podáním ruky se všichni přivítáme, konečně slunce, konečně obloha… hodinu a půl. Ptáci či holub nad hlavou proletí, kolem mne železo a beton jako klec, vše obehnané drátem žiletkovým, těžko se mi dýchá, pocit stísněný, čas plyne šachovou hrou.
Návrat z klece do cely (309)
Dopis a balíček úsměv vyvolá, slova napsaná. Jako bych je slyšel. Hřejivý pocit v srdci. Čas strávený kreslením, skládáním básní, psaním dopisů, čas ubíhá rychle šachovou hrou se spoluvězněm. Hodina cvičení, však ne každý den, myšlenky jiné, spousta nápadů, srovnat si je musím. Večeře, zklamání! Hodinu před večerkou knihu beru do rukou, ulehnu na postel pokrytou hnědou dekou. Další hodina, tělo zavřené duchem v knížce a jinde. Zhasne se, pohled přes mříže na zářící noční oblohu, přitom kouřím cigaretu.
Myšlenky směřují k nejmilovanějším, nejbližším sestrám a bratrům. Na vás vzpomněl jsem si a s úsměvem na tváři sen si o vás všech nechám zdát.
Martin I.