Převzato z antifa.cz:
Ruské milióny pro francouzskou Národní frontu
Spirála problémů, v níž se v poslední době točí Evroská unie, nahrává úspěchu populistických a ultrapravicových politických uskupení. Toho si je dobře vědoma Marine Le Pen, šéfka nacionalistické Národní fronty (NF) – strany, která ma za sebou dlouhou historii plnou rasistických a antisemitských výpadů…
Marine Le Pen se v příštích volbách hodlá ucházet o post francouzské prezidentky, bude se snažit o úspěch i v krajských volbách a podle zjištění investigativního časopisu Mediapart by měly nadcházející kampaně NF být z velké části dotovány z půjčky, kterou měla strana získat od ruské banky s vazbami na Kreml. Podle nejmenovaného člena vedení strany má jít o půjčku ve výši 40 miliónů Euro. Půjčka od zahraniční banky pro politickou stranu je přitom dosti neobvyklý krok. Někteří politici a komentátoři upozorňují, že může jít o způsob, jak obejít zákaz přijímání sponzorských darů od zahraničních vlád a jednotlivců francouzskými politickými kandidáty. Marine Le Pen sice informace o čtyřicetimiliónové půjčce odmítá a označuje je za výplod fantazie, ale o devíti miliónech, které NF již obdržela, se mluví otevřeně.
Devítimiliónovou půjčku poskytla První česko-ruská banka (First Czech Russian Bank – FCRB) vedená finančníkem Romanem Popovem. Banka, která kdysi patřila pod zkrachovalou IPB, nemá žádné přímé prokazatelné napojení na Kreml, avšak vlastnické struktury v pozadí banky odkazují ke k osobám z těsného okolí ruských vládních kruhů. Podle některých zdrojů, které jsme však nemohli ověřit, sahají i k ruským výzvědným službám. Zajímavý je řetězec postav, které pomohly půjčku získat. Roli zprostředkovatele konktraktu sehrál europoslanec a blízký spolupracovník NF Jean-Luc Schaffhauser, který má s Moskvou dobré vztahy a byl například členem pochybné evropské mise, která měla dohlížet na volby v Donětsku a Luhansku, organizované separatisty. Tuto misi pořádal ultrapravicový think-tank Evropská observatoř pro demokracii a volby (EODE) belgického fašisty Luca Michela společně s pro-kremelskou organizací Evropské centrum pro geopolitickou analýzu (ECGA) polského ultrapravicového politika Mateusze Piskorskiho. Malou pikantností je, že Schaffhauser měl údajně z dohozené půjčky dostat přes 100,000 Euro jako provizi.
Polský ultrapravicový zakladatel organizace ECGA Mateusz Piskorski (vpravo) a vůdce donětských separatistů Alexandr Zacharčenko. Listopad 2014, Donětsk. O nezávislosti organizátorů pozorovatelské mise si udělejte obrázek sami.
Další klíčovou osobou měl podle Mediapartu být ruský prokremelský poslanec strany Jednotné Rusko a bývalý předseda ultrapravicové strany Rodina (Vlast) Alexander Babakov, disponující nejvyššími kontakty v Rusku. Mimochodem, na Babakova jsou uvaleny evropské sankce v souvislosti se situací na Ukrajině. Schaffhauser údajně seznámil Le Pen s Babakovem a dojednal její tajnou schůzku s Vladimirem Putinem v únoru 2014. Ke schůzce Le Pen s Putinem pomohl i ruský vícepremiér Dmitrij Rogozin, zakladatel strany Rodina s dobrými francouzskými kontakty.
Marine Le Pen a Dimitrij Rogozin v roce 2013 v Moskvě
Půjčka od První čeko-ruské banky nebyla pro NF první. Už v dubnu 2014 získala 2 milióny Euro od kyperské společnosti Vernonsia Holdings, ke kterým jí pomohl ruský ultrapravicově orientovaný oligarcha Konstantin Malofjev, na nějž v létě 2014 Evropská unie uvalila sankce kvůli financování pro-ruských paramilitárních skupin na východě Ukrajiny. Kontakty s Malofjevem pro Le Pen navázal její poradce pro mezinárodní vztahy Aymeric Chauprade, kterého NF vyslala jako pozorovatele referenda o odtržení Krymu od Ukrajiny. Podle komunikace mezi Konstantinem Rykovem (ruský mediální magnát a propagátor anexe Krymu k Rusku) a Timurem Prokopenkem (vlivná postava oddělení vnitřní politiky ruské prezidentské administrativy a bývalý předseda Mladé gardy – mládežnické organizace strany Jednotné Rusko), zveřejněné hnutím Anonymous, se Prokopenko snažil jako pozorovatelku přivézt samotnou Marine Le Pen, ale ta byla zrovna zaneprázdněna volebním turné. Byla tedy zastoupena Chaupradem, který už tehdy kontakty v Rusku měl a podle všeho je rozvíjí dále. Například v září 2014 seděl spoječně s Malofjevem v prezídiu sjezdu Světového kongresu rodin, který tvrdě vystupuje proti homosexualitě. Podle francouzských novin Libération dostal Chauprade pozvánku na pozorovatelskou misi od zmíněného think-tanku EODE, ale Národní fronta tuto informaci popírá. Později, když Le Pen oficiálně uznala anexi Krymu, Rykov Prokopenkovi napsal: “Musíme Francouzům nějak ukázat naše uznání. Je to důležité.” Můžeme jen spekulovat, do jaké míry jeho slovo Národní frontě pomohlo v získání euromiliónových půjček.
Zlato, kongresy a tajné schůzky
Ruské finance pro NF vyvolaly velkou vlnu spekulací o tom, že podpora silné euroskeptické strany oslabující vnitřní integritu Evropské unie je strategickým krokem Putina k posílení pozice Ruska na poli mezinárodních vztahů. O tom, že si Moskva tento fakt uvědomuje, svědčí i zpráva moskevského Centra pro strategickou komunikaci, která unikla na sklonku loňského roku a dostala se do médií skrze německý časopis Bild. Dokument nazvaný “Putin: nový vůdce mezinárodního konzervativismu” navrhuje, aby ruský prezident opakoval krok s Národní frontou a navázal vztahy s dalšími stranami po Evropě, například s rostoucí německou ultrapravicovou euroskeptickou stranou Alternativa pro Německo (Alternative für Deutschland – AfD). Tu by měl podporovat tím, že by z ní udělal prostředníka v obchodu se zlatem. To je velice zajímavá informace, hlavně vzhledem k tomu že AfD skutečně se zlatem začala obchodovat, aby si zajistila dostatečné vlastní zdroje, které by jí umožnily dosáhnout na nejvyšší státní stranické dotace na kampaň (v Německu jsou státní dotace na kampaně podmíněny padesátiprocentním spolufinancováním z vlastních zdrojů stran). Strana však tvrdí, že neobchoduje s ruským zlatem. Poté, co byla okolo AfD a ruského zlata rozpoutána aféra, se dva zástupci strany AfD s ruským velvyslancem v Berlíně Vladimirem Grininem, který jim údajně měl nabídnout strategické rady. Jiní zástupci strany se s ním setkali už o několik měsíců dříve. Postoj AfD je víceméně prorusky zaměřený již od jejích začátků. Když však po anexi Krymu došlo k situaci, kdy strana musela zaujmout pevné a jednotné stanovisko vůči Rusku, ukázala se značná nejednotnost. Bývalý předseda a zakladatel strany Bernd Lucke v Evropském parlamentu vyjádřil podporu zpřísnění protiruských sankcí, jiní političtí kádři však naopak trvali na striktním pro-ruském postoji. V létě 2014 informovala německá média, že se AfD nachází těsně před rozpadem, jehož důvodem je právě nejednostnost pozice vůči Rusku. K faktickému štěpení došlo až nedávno, kdy zástupkyně ultrakonzervativního (a proruského) křídla Frauke Petry nahradila liberálnějšího Luckeho v čele strany. Za největší hlasatele pro-ruského kurzu AfD patří bývalý člen CDU, publicista a právník Alexander Gauland, o němž se ví, že si nechává radit od ruských diplomatů. Podle informací německých médií však spolupráce nespočívá pouze v poradenství, objevily se i zvěsti o nabízených půjčkách.
NF a AfD nejsou jedinými stranami, u kterých se spekuluje o Ruské podpoře. Po Evropě je rozeseto množství nacionalistických, euroskeptických a populistických stran, které spolupracují a účastní se společných setkání, často za podpory ruských oligarchů nebo stran. Jedním z takovýchto setkání byla tajná schůzka ve Vídni, kterou v červnu 2014 svolal a zaplatil už zmíněný Konstantin Malofjev. Schůzky, o níž informovaly švýcarské noviny Tages Anzeiger, se zúčastnil i Alexandr Dugin, vlivný ideologický vůdce ruské ultrapravice a zakladatel nacionálního bolševismu. O pár měsíců později se v luxusním Berlínském hotelu uskutečnila “mírová konference”, jejíž účelem mělo být vysvětlení vztahu Ruska k Ukrajině. Konference se zúčastnili mimo jiné zástupci AfD, německé neonacistické strany NPD a hlavním řečníkem byl Vladimir Jakunin, šéf ruské železniční sítě, patřící do okruhu blízkých spolupracovníků Vladimira Putina a známý pro své nábožensky motivované tvrdě homofobní postoje. Dalších podobných schůzek se pravidelně účastní členové bulharské nacinalistické strany Ataka, maďarského Jobbiku, řeckého Zlatého úsvitu nebo Rakouské strany svobody (FPÖ).
Alexander Dugin v roce 1996 řeční na schůzi Nacionálně-bolševické strany.
Bezpochybně největší akcí propojující ultranacionalistické strany ze států EU a Ruska bylo březnové Mezinárodní ruské konzervativní fórum. To bylo organizováno ruskou stranou Rodina (Vlast), která je skrze své vedoucí osobnousti personálně napojena na nejvyšší posty Dumy a jejím posláním je být „prezidentovou jednotkou zvláštního nasazení“. Fóra se účastnili zástupci a zástupkyně NF, NPD, Zlatého úsvitu, Ataky, italské Nové síly nebo Britské národní strany (BNP). Kromě nich byla přítomna i řada ruských neonacistů. O akci podrobně informoval portál A2larm.
Nick Griffin, Udo Voigt a Roberto Fiore na Mezinárodním ruském konzervativním fóru
Mnozí komentátoři si v poslední době začali všímat i toho, že lídři evropských nacionalistických stran často vyjadřují své sypatie k ruskému režimu (potažmo k Vladimiru Putinovi) a i jejich zahraniční cesty směřují do Moskvy. Studii, která se tomuto fenoménu věnuje, vloni představil maďarský institut Polical capital. Podle ní většina evropských nacionalistických stran otevřeně sympatizuje s ruskou politikou. Takový obraz dokreslují prohlášení z úst špiček evropské ultrapravice. Například Roberto Fiore z italské Nové síly označil Rusko za “modelovou civilizaci” pro obranu křesťanské Evropy před bankami a migranty. Lorenzo Fontana z Ligy severu zase v Rusku vidí modelový příklad obrany rodin a národní identity. Lídr maďarského Jobbiku Gábor Vona o Rusku mluví jako o strážci evropského dědictví. Ostatně, i Marián Kotleba vyjádřil podporu pro-ruskému prezidentu Ukrajiny Viktoru Janukovičovi. Do jaké míry jsou strany napříč Evropou skutečně osloveny politikou Ruska a do jaké míry jde o shánění politických partnerů nebo dokonce plnění určitých závazků, to je velkou otázkou. Pravdou je, že v médiích se již objevila důvodná obvinění maďarského Jobbiku, bulharské Ataky, slovenské ĽSNS a dalších stran z finančních vazeb na Rusko.
Peníze nesmrdí
Marine Le Pen se mezi českými nacionalisty těší velké oblibě. Například šéf Národní Demokraice Adam B. Bartoš jí vloni v dubnu velmi servilním dopisem, z nehož číší záměr trochu si přihřát polívčičku, blahopřál k volebním výsledkům. Později vyslal Daniela Solise lobovat u tajemníka Národní fronty za navázání spojenectví. Brzy poté, co se provalilo podezřelé financování Národní fronty, ale začala ta pravá zábava. České populistické a nacionalistické strany se mohly přetrhnout v souboji o to, kdo dostane Marine LePenovou na oficiální navštěvu do Prahy. V sázce totiž není jen podpora na symbolické úrovni, ale také možná provize z ruského úvěru Národní fronty, která může potřebovat českou spojku na První česko-ruskou banku nebo její dceřinnou Evropsko-ruskou banku. Nějakou dobu to vypadalo, že uspěje Tomio Okamura, snažili se i jeho bývalí kolegové z hnutí Úsvit vedení Markem Černochem, ale nakonec se to povedlo Občanské konzervativní straně (OKS). Té velí Jiří Janeček, nechvalně proslavený svým působením v pražské ODS, za níž v roce 2010 předložil návrh na vytvoření sběrného tábora pro lidi bez domova. Janeček se s náklonností k NF nijak netají, v posledních volbách převzal jedno z jejích hesel (“Majdan v Praze nepřipustíme”) a v březnu s velkou pompou oznámil, že je OKS jediným politickým partnerem NF v Česku. Vloni v listopadu se Janeček po boku zástupců Ataky a Nové síly účastnil kongresu NF v Lyonu. Le Pen nakonec do Prahy přijela v květnu ku příležitosti konference Evropský mír a prosperita po EU, která se konala pod hlavičkou OKS v Poslanecké sněmovně. Kromě ní dorazili Tom Van Grieken a Gerolf Annemans z belgické nacionalistické strany Vlámský zájem a Johannes Hübner z rakouské FPÖ a polívčičku si přihřáli i Tomio Okamura a Radim Fiala z nově vzniklé strany Svoboda a přímá demokracie (SPD). Na konferenci v podstatě zazněly hlavně příspěvky proti evropským sankcím vůči Rusku. Samotná schůzka Janečka a Le Pen není příliš zajímavá kromě toho, že francouzská politička popřela, že by za návštěvou stála snaha získat české kontakty pro zajištění toku peněz z První česko-ruské banky. Zajímavější je to, že se s Marine LePenovou v Praze sešel Václav Klaus, který se od skončení svého prezidentského mandátu nebojí otevřeně profilovat stále více nacionálně a ultrapravicově. Navíc se spekuluje o tom, že Klaus v minulosti kryl vytunelování Investiční a poštovní banky, která byla předchůdcem První česko-ruské banky. Nedávno se objevila i informace o tom, že Klaus vystoupí na letošní konferenci Dialog civilizací pořádané ruským oligarchou Vladimirem Jakuninem. Zajímavou dohru možná bude akce mít pro Tomia Okamuru. Podle zdrojů deníku Právo se Národní frontě nezamlouvá to, že se Okamura paktuje s Adamem B. Bartošem a vystupuje na jeho demonstracích, které provázela například kauza se šibenicemi. Mohlo by jí to totiž pošramotit image. Pro okamurovce je tedy ohrožená možnost, že by se mohli přidat k euroskeptické platformě Hnutí za Evropu národů a svobod (MENF), kterou nedávno založila Marine Le Pen. Ludovic De Danne, tajemník Le Pen, se pro Právo nechal slyšet: „Přáli jsme si spolupracovat s panem Okamurou, ale čekáme na důkazy o jeho spojení s extremistickými skupinami. Pokud se to potvrdí, tak samozřejmě jeho přihlášku nepřijmeme.“ Jediným českým členem MENF tak zůstává OKS Jiřího Janečka.
Jiří Janeček (vlevo) se v Praze vítá s Marine Le Pen. Za nimi stojí Tomio Okamura.
Brzy po pražské návštěvě Le Pen OKS spustila kampaň za vyvolání referenda o vystoupení Česka z Evropské unie a zveřejnila prohlášení o nutnosti zrušení sankcí uvalených na Rusko. Že by jen shoda okolností? Toto referendum podporovala i Bartošova Národní demokracie, dokud ji Jiří Janeček nenazval xenofobní, extrémistickou a antisemitskou. V tu chvíli Bartoš z partnerství vycouval. Nicméně i Národní demokracie je silně prorusky orientovaná, jak je vidět třeba z rozhovoru Adama B. Bartoše pro ruský server Stoletie: “Pochopitelně existuje řada dalších stran a organizací, které jsou nám sympatické, například Rodina či nedávno založená Partija Velikoje Otěčestvo, jehož čelním představitelem je Nikolaj Starikov, či Nacionalno-osvoboditelnoe dviženije. Vysoce pochopitelně oceňujeme prezidenta Putina, jehož role nejen ve vnitřní, ale také v mezinárodní politice je zejména v posledních letech velmi pozitivní a jistě nebudu příliš přehánět, řeknu-li, že se Vladimir Putin zařadí mezi největší vládce ruských dějin.” Místopředseda strany, bývalý bolševik a nyní nadšený ultrapravičák Ladislav Zemánek se vloni účastnil “nezávislé” pozorovatelské mise pro volby v Luhansku a Donětsku, kterou jsme zmínili o pár odstavců výše v souvislosti s účastí Jean-Luc Schaffhausera.
Tisková konference pozorovatelů voleb v Luhansku a Donětsku
Mír v hnědém hávu
Ani Dělnická strana sociální spravedlnosti s kontakty na Rusko nezahálela a letos vstoupila do Aliance pro mír a svobodu (APF). APF je pan-evropský projekt nacionalistických stran, který se začal rodit v září 2014 a oficiálně vzniknul v lednu letošního roku na schůzce v Bruselu. Ustavujícímu jednání předsedal známý britský dlouholetý aktivní fašista Nick Griffin, který si v roce 1998 si odseděl si 7 měsíců za antisemitský článek. Rok poté se stal předsedou BNP, tuto funkci vykonává dlouhá léta a nedávno založil nový projekt Britská jednota. Předsedou APF byl zvolen Roberto Fiore z italské Nové síly. Ani on není žádným svatouškem. V 80. letech byl spojen s neonacistickým bombovým atentátem na boloňském nádraží, načež se raději uklidil do Británie, kde spolupracoval s Griffinem a BNP. Po návratu do Itálie v roce 1997 spoluzakládal fašistickou stranu Nová síla. Do povědomí vešel hlavně jako šéf Evropské národní fronty. Za generálního tajemníka APF byl zvolen Jens Pühse, klíčová osoba německé NPD pro zahraniční vztahy a známá osoba mezinárodní neonacistické scény. O něm jsme shodou okolností nedávno psali v souvislosti s jeho plánovanou účastí na pražské protiimigrační demonstraci. Připomeňme, že je provozovatel zásilkového obchodu s nacionalistickou hudbou, bývalý člen zakázané německé organizace Národní fronta a dlouholetý člen a aktivista NPD. Ve výkonné radě aliance sedí mimo jiné i zástupci řecké neonacistické strany Zlatý úsvit nebo španělské Národní demokracie. Čestným hostem ustavující schůze byl Kris Roman, belgický neonacista a antisemita, který byl dříve aktivní ve Vlámském bloku a nyní je ve službách ruského think-tanku Euro-Rus, který se snaží propojovat Ruské a Evropské nacionalistické subjekty v boji proti migrantům.
Nick Griffin v triku “bílá síla” na známé fotografii z časů Národní fronty
Pokud to máme ve zkratce shrnout program APF na základě nemnoha zpráv, které aliance vypustila během své krátké existence, stačí napsat, že je zaměřen především na kritiku politiky USA, NATO a protiruských nálad. Aliance jasně podporuje ruské nároky na Krym, odsuzuje sankce uvalené na Rusko atd. Jednou z prvních akcí, které se zástupci APF oficiálně zúčastnili, bylo již zmíněné březnové Ruské konzervativní fórum v Petrohradě. S těmito informacemi se opět nabízí otázka – kde APF bere peníze na svou činnost a komu vlastně slouži? Kromě mezinárodně politických témat APF na svém facebookovém profilu zcela v souladu s postoji svých členských organizací občas zveřejní nějaký ten příspěvek proti LGBT hnutí nebo motivační s rasismem hraničící evropsky-nacionalistický mem na způsob “Evropa Evropanům”.
DSSS na 2. kongresu APF v Bruselu. Zleva: Sojka, Lamprecht, Štěpánek, Vandas, Rint.
DSSS nějakou dobu o svém členství v alianci jednala a oficiálně do ní vstoupila na druhé konferenci aliance 16. června 2015, která se konala opět v Bruselu. DSSS tam poslala početnou delegaci, v níž nechyběli staří kádři Tomáš Vandas a Jiří Štěpánek, ani mladí zástupci Dělnické mládeže Erik Lamprecht a Hynek Rint. Přijel i republikový předseda smírčí komise DSSS Libor Sojka. Konference se měla konat za účasti “ruských akademiků”, jimž měli být Alexandr Sotničenko, člen vedení ruské strany Rodina (Vlast) a Fjodor Birjukov, stranický ideolog podivného nacionalistického klubu Stalingrad. Evropský parlament jim však podle APF zapověděl vstup na svou půdu a účastníci kongresu tak uspořádali menší protest, během nějž před budovou parlamentu drželi transparent APF a plakátky s nápisem “Stop russophobia”. Na Vandasově naskočení na pro-Ruskou vlnu je zajímavé například to, že ještě v únoru 2014 opěvoval ukrajinský Pravý sektor a jeho zástupce chtěl zvát do Česka.
Placená xenofobie?
Jistě jste si všimli, že náš článek je založen na řadě spekulací. Bohužel to v tomto případě ani nejde jinak. Téma, kterému se zde věnujeme, je hra v nejvyšších patrech politiky, jejíž aktéři si dávají velký pozor. Nicméně existuje dlouhý výčet indícií napovídajících, že Rusko, respektive jeho vládní kruhy, mají zájem na destabilizaci Evropské unie a oslabení její pozice a že k tomu využívají podpory evropských nacionalistických a populistických stran zasévajících ve společnosti strach, nedůvěru a nenávist. Nekteré z těchto indícií jsme ve článku zmínili.
Ve světle událostí posledních několika měsíců, kdy v Česku začaly jako houby po dešti rašit protiimigrační a protiislámské protesty, v jejichž organizaci se angažuje DSSS, ND, OKS i Okamurova Strana přímé demokracie (SPD), není od věci se ptát, zda tyto akce nemohly vzniknout částečně i kvůli finanční podpoře, ktrou mohly zmíněné strany obdržet díky navázání mezinárodních kontaktů vedoucích až k Rusku. Mohla nové finanční zdroje získat DSSS díky svému vstupu do APF? Mohla na ně dosáhnout Národní demokracie, která otevřeně podporuje Putinův režim, kryje účastí v pozorovatelské misi rozporuplné volby v Donětsku a Luhansku a vtírá se Marine Le Pen? Mohlo skutečně partnerství Janečkovy OKS s francouzskou Národní frontou přinést české straně přístup k části peněz od První česko-ruské banky? Jaké jsou skutečné důvody další návštěvy Marine Le Pen v Praze, která má proběhnout na podzim? To jsou otázky, na které neznáme odpověď, ale měli bychom jim věnovat pozornost.