Převzato z asociacealerta.noblogs.org:
Přinášíme druhou část z deníku Lukáše Borla. Stejně jako v předchozí části i tentokrát popisuje historky, jak se mu tajní fízlové lepili na paty a jak se mu dařilo je odhalovat. Příběh je doplněm o fotky fízlů a policejního “civilního” auta, které nafotil.
Lov na demošce a odhalení dalšího auta
Od doby, kdy jsem pod intenzivním dohledem fízlů se čas od času procházím městem abych zjistil jestli jsou na mě nalepený. Pokud zjistím, že jo, tak je fotím. Tohle ráno jsem to zkoušel zase, ale bez úspěchu. Buďto zrovna nebyli v terénu, nebo prostě byli šikovnější a já je neobjevil. V ten samý den se v Praze konala demonstrace. Nejdřív jsem vůbec neměl v plánu tam jít. Pak mě ale napadlo, že tam bude kupa tajnejch. Řekl jsem si, že bych se tam mohl ukázat, nechat je na sebe nalepit a zavést je někam, kde si je pak hezky nafotím.
Když přijdu na místo, je mi jasný, že to tu je profízlovaný. Jeden z prvních, kterýho registruju, je zmrd, který mě nedávno zbalil na solidární demonstraci před vazební věznicí na Ruzyni. Prudili do nás tehdy nejdříve uniformovaný benga a chtěli naše doklady totožnosti. Já ho tradičně neměl a nadiktoval jim své údaje. Běžně ověření totožnosti trvá chvilku, ale tentokrát se to nějak vleklo. Začalo to dost smrdět a já znervózněl. Trochu jsem tušil, že chtějí buďto mě nebo někoho jinýho zatáhnout. A taky že jo! Za pár minut už mě dva bastardi v civilu berou k autu, šacujou a odvážejí na stanici. Nejdříve tvrdí, že potřebují ověřit mou totožnost. Brzy jdou ale s pravdou ven. Vezou mě na podání vysvětlení. Chtějí se štourat v několik týdnů starý záležitosti, kdy jim na zdi věznice přibylo několik nápisů jako “Smrt státu” a “Touhu po svobodě, represe nezastaví”. Nakonec si odechnu, že jde jen o tuhle drobnou věc. Odmítám ale cokoliv vypovídat a po chvíli mě pouští ze stanice ven.
Tehdy mě dost nasralo, že se povedlo nafotit jen jednoho z těch sráčů v civilu co mě sebrali. O to víc mě potěšilo, že toho druhýho teď potkávám znova na demonstraci. Evidentně si mě pamatoval a hned jak mě zbystřil, začal si mě točit na kameru. Brzy jsem se i já dal da akčního módu a toho hajzla si nafotil.
Společně s ním fotím i spoustu jeho kolegů. Fotil jsem je dost neskrytě a vysloveně se jim tlemil do ksichtů. Bylo vidět, že je to dost točí. Mě zase pohled na jejich nervózní křeče v obličejích náramně těšil.
Ten den mě ale čekal ještě jeden úlovek. K večeru si odbíhám do obchodu pro něco k pití. Nejdu však na lov fotek a dokonce si ani neberu foťák. Později se ukazuje, že to byla chyba. Po chvíli chůze v dálce vidím auto, který dost divně přibržďuje u křižovatky. Je dost daleko na to, abych mohl vidět detaily, ale dost blízko abych viděl, že z něj vylejzá chlápek, co se hrne za roh. Přidávám na tempu a mířím přímo k němu. Mezitím se zdejchne auto a já si pamatuju jen barvu a to, že je to audi. Chlápek stojí za rohem u vchodu baráku. Dělám, že si ho nevšímám a zalejzám do obchodu. V hlavě mi ale probleskne, že jsem toho parchanta už viděl.
Když vylezu z krámu, už tam není. Je mi ale jasný, že je na blízku. Vracím se teda na byt, beru foťák a jdu znova do ulic. Hned za prvním rohem se objevuje ten samej šmejd. Vylejzá zase z toho auta a míří uspěchaně opačným směrem než já. Za nejbližším rohem odbočuju a čekám s foťákem v ruce. On ale nepřichází, a tak začínám mít pocit, že past prokouknul a stáhnul se. Jdu mu teda naproti. Vylezu z pozarohu a on má zrovna nakročíno ke mě. Překvapil jsem ho a on v panice prchá k autu.
Bez váhání jdu za ním a snažím se ho fotit v momentě, kdy leze do auta. Jak později zjišťuju, naneštěstí jsou tyhle fotky dost mizerný. Pořídím ale i několik, kde je dost dobře vidět to auto. V něm sedí ještě další hajzl.
Oba se snaží krýt abych je nenafotil. Po chvíli zmatků dost rychle odjíždí pryč.
Celou tu zmatenou situaci sleduje chlápek se psem. Ptá se mě pak o co tady jde. Naznačuju mu, že si fotím hajzly, co mě sledují. On na to odpovídá: “Já sem si říkal, co to je za divný lidi. Už dva týdny tady pořád parkujou a mě to přišlo dost podezřelý”. Než se naše cesty rozejdou, dává mi chlápek tip ještě na několik dalších aut, co se tady s těma hajzlama střídají. Aspoň mám stopy pro další lovení fotek tajnejch fízlů.
(Lukáš Borl – sepsáno 19. až 20. 7. 2015)