Převzato z A2larm.cz:
Česká společnost je sadistická vůči slabším. A kam až je schopná zajít?
My na tom vyhrajeme volby
Podle policejního prezidia u nás za poslední půlrok narostl počet rasově motivovaných útoků o sto procent. Lidé s odlišnou barvou pleti se bojí o své zdraví a bezpečí svých rodin. Jednu ženu nedávno napadli v tramvaji – útočník ji shodil ze schodů a poté ji kopl do hlavy. Důvod? Paní je mulatka. Další žena, jejíž manžel pochází z Afriky, popsala zhoršující se situaci těmito slovy: „Víceméně nikdy jsem takové problémy neměla. Teď se stává, že třeba děti stojí frontu před stánkem na zmrzlinu a chlápek, co stojí za nimi, jim řekne: ,Jděte do prdele, zkurvený černoši!‘“
Je těžké uvěřit, že všichni ti, kteří mají privilegium ovlivňovat veřejné mínění, nechápou souvislost mezi asociálním kapitalismem a fašizací.
Rasismus je na vzestupu, ale tím to nekončí. Přibývají třeba i útoky na bezdomovce, které cestující vyhazují z tramvají. Prý je obtěžují, páchnou. Tito lidé, kterých jsou u nás desítky tisíc a umírají denně na ulici, už nepředstavují jen „běžnou součást provozu“, ale ještě jsou terčem nenávisti. A naši „slušní“ spoluobčané při tom umí zajít daleko. Jeden z nejabsurdnějších výjevů se mi nedávno naskytl v případě postaršího romského vozíčkáře, který žebral na jedné z pražských ulic. Někteří kolemjdoucí mu vynadali a své výlevy zakončili slovy „Nesimuluj!“ nebo „Běž pracovat, máš zdravý ruce!“.
Na druhé straně, Česko v tom není výjimkou. Zůstaneme-li u uprchlíků, rasismus sílí i v sousedním Německu. Jen za poslední půlrok tam došlo k více než sto sedmdesáti útokům na ubytovny pro uprchlíky, včetně žhářských. Jenže je tu přece jen jeden velký rozdíl: podle týdeníku Spiegel se v německé společnosti probudila snad největší solidarita s uprchlíky v novodobých dějinách. Po celé zemi vznikají organizace a iniciativy, které těmto lidem zajišťují přístřeší, jídlo nebo pomoc s náročnou byrokratickou mašinerií. Německo navíc očekává největší počet žadatelů o azyl – odhadem asi 450 tisíc lidí.
Zatímco tedy Miloš Zeman vzkázal uprchlíkům, že je sem „nikdo nezval“, německý prezident Joachim Gauck odsoudil rasistické násilí jako „odporné“ a označil záchranu uprchlíků za „morální povinnost“. Sociálnědemokratický ministr spravedlnosti Heiko Mass zase mluví o rasismu jako o „útoku na naši společnost“. Oproti tomu většina českých politiků buď mlčí, anebo se na xenofobii přiživují (čest výjimkám). Shodou okolností se mi podařilo mluvit na toto téma s několika analytiky a činiteli českých politických stran. Na otázku, proč se předsednictva nevymezí proti rasistickým výrokům jejich poslanců a jasně neodsoudí vlnu xenofobie, mi odpovídali vesměs stejně. Jeden to s šibalským úsměvem shrnul takto: „Ale vždyť my na tom vyhrajeme volby…“
Lidé bez empatie
Potíž je, že v takovém případě čeští politici otevírají cestu fašizaci. A je jim to zřejmě jedno. Ti, kteří se tváří sociálně, navíc – často v jednom šiku s některými hvězdami šoubyznysu – opakují: nejdřív pomozte chudým Čechům, až pak uprchlíkům. Na jedné straně to zní hezky. Jenže má to háček. Nedělejme si totiž iluze, že většina těch, kteří tak náhle projevují soucit s českou chudinou, myslí svá slova vážně. Předně, „česká chudina“ je dost abstraktní pojem, do kterého se už v očích většiny kritiků nevejde třeba zmíněný romský vozíčkář (možná že česky mluví, ale na Čecha je trochu moc „opálený“). A ani rasově čistá chudina u nás nemá vyhráno.
Bylo by jistě pěkné, kdyby politici lidem řekli: dříve než pomůžeme uprchlíkům, zvedneme vám minimální mzdy a důchody o polovinu. Něco takového však zůstává v říši fantazie. Ostatně nevzniklo tu žádné silné hnutí, které by se jmenovalo Nedůstojnou práci v ČR nechceme nebo Zbídačené důchodce v ČR nechceme. Ti, co nenávidí uprchlíky, obvykle druhým dechem posílají sociálně potřebné „do práce“, a pokud jste náhodou filosof nebo pracujete v neziskovce, nejste nic víc než „parazit“. Český predátorský kapitalismus totiž v lidech podobné hodnoty pěstuje už roky.
Pokud odmítáme pomoc hrstce uprchlíků, stěží najdeme prostředky pro statisíce chudých Čechů. Tohle všechno ale nepřišlo zčistajasna. Současná česká společnost je totiž – v souladu s kultem ostrých loktů a tvrdého individualismu – mimořádně sobecká. Naše hodnoty jsou utvářeny sociálním prostředím, ve kterém žijeme, a české prostředí je čím dál bezohlednější. Nejenže se naše platy nepřibližují běžné západní úrovni, ale naše minimální mzda patří k nejnižším v EU a je dnes už pod úrovní i takového Turecka, na které jsme si zvykli koukat skrze prsty. Třebaže stále dost Čechů nespadlo pod hranici chudoby, komu se tak stane, má smůlu – OECD spočítala, že samoživitel se dvěma dětmi by se z chudoby dostal jen v případě, že by pracoval šestnáct hodin denně. Není snad nutné rozvádět, že v tomto ohledu suverénně vedeme nad ostatními civilizovanými státy. Pro opravdu chudé u nás dávno žádná solidarita neexistuje.
Jaká je souvislost s nenávistí vůči uprchlíkům? Britský novinář George Monbiot to shrnul těmito slovy: „Jestliže žijete v zemi, kde se lidé nechávají na ulici zemřít, vytvoří to ve vás názor, že je normální, že nemáte vůči chudým a slabým žádnou odpovědnost.“ Také v Česku se prosadila oslava sobectví a tvrdého kapitalismu na úkor solidarity. Morálka založená na soucitu se sociálně potřebnými se považuje za projev osobní slabosti – a právě tady má původ i pohrdlivé označení „sluníčkář“. Není to jen někdo, kdo vítá uprchlíky, je směšný už jen tím, že vůbec dává najevo soucit.
Rasismus pro každý den
Sociálně poražená česká většina je místo řešení jejích potíží denně ohlupována. Je přesvědčována, že hlavní problém tvoří „přebujelý sociální systém“ (který u nás vzhledem k poměru sociálních výdajů k HDP v podstatě neexistuje). Politické elity se zase vezou na vlně xenofobie a chtějí s její pomocí vyhrávat volby. Možná v duchu staré známé pravdy, že vystrašení lidé se manipulují nejlépe. A vzdělané („vlivové“) elity zase krmí lidi zástupnými problémy a nesmysly (naposledy třeba egyptolog Bárta).
Je těžké uvěřit, že všichni ti, kteří mají privilegium ovlivňovat veřejné mínění, nechápou souvislost mezi asociálním kapitalismem a fašizací. Opravdu nerozumí tomu, že pomocí hodnot, které hlásají, šíří bezohlednost? Anebo tak činí záměrně? Důvod je často banální – rasismus dobře prodává noviny a boj s „nenáviděnou politickou korektností“ vás snadno zviditelní. Společnost Newton Media před časem zkoumala, jak jsou u nás zobrazováni cizinci. A zjistila, že mainstreamová média o cizincích píšou hlavně v souvislosti s drogami, kriminalitou a násilím. „Pozitivních informací je málo (…). Podporuje se tím stereotypní obraz neznámého a nebezpečného cizince,“ stojí ve zprávě. Tisíce těch, kteří u nás normálně žijí a pracují, totiž nikoho nezajímají.
Život kolem nás se tak smrskl do snůšky banalit. Řekové jsou „líní“ a „žili si nad poměry“. Uprchlíci a muslimové jsou „podlidi“. Humanisti jsou paraziti. Sluníčkáři jsou zrádci. A všichni chtějí zneužívat sociální dávky. A nebyli by to Češi, aby na tom ještě nevydělali. Nedávno přišel kolega z redakce s novinkou, že v jednom řeznictví za Prahou začali prodávat novou pochoutku. Je to klobása s názvem „muslim“. Vtip spočívá v tom, že je prý bez vepřového masa. Prodává se dobře a požádat o „dva teroristy“ je v daném podniku celkem běžná záležitost. Rasismus a xenofobie jsou dnes u nás všudypřítomné a pevně prorostly do naší každodenní kultury. Tahle společnost není přátelská ani náhodou.