Následující text nemusí vyjadřovat názory jednotlivých členů komunity, ale publikujeme ho, protože jde podle nás o zajímavý příspěvek do diskuze o podobě tuzemského anarchistického hnutí.
Převzato z webu asociacealerta.noblogs.org
Před nějakou dobou jsme zveřejnili otevřenou výzvu k dialogu. Byl tak dán prostor pro spolupráci na sestavení dalšího čísla revue Dialog. Vydání se sice výrazně oddálilo, ale již brzy k němu dojde. Jako malou ochutnávku publikujeme jeden z textů do Dialogu, který nám došel na e-mail.
Autor k textu dodal: “Můj text není konkrétně o SRB, ale o povstaleckém anarchismu obecně. Napsal sem ho protože v akcích SRB vidím povstaleckou podstatu a chtěl bych jí rozvést.”
Nasrat na anarchisty, nasrat na fízly
Všechno tady bylo a všechno bylo k hovnu, není na čase si to přiznat? Všichni to kdesi uvnitř tajně víte, ale tváříte se, že to tak není. Raději opakujete ty stejná hovna pořád dokola. Letáky, demonstrace, zahrádky – hlavně uvědoměle, anarchisticky! Na to říkám nasrat! Nasrat na všechny ty tyjátry, které děláte stejně jenom proto, abyste měli dobrý pocit z dobře odvedené práce. Zaklínáte se uvědoměním. Musíme lidi připravit na revoluci. Co je to za kecy? Jak je připravujete? Na jakou revoluci? Revoluci zahrádkářů a pseudointelektuálních analytiků? Berete si do huby proletáře, ale stejně jimi pohrdáte jako kusem neuvědomělého hovna. Už to slyším, lidi jsou ovce, rasističtí blbečkové, atd… Jo, asi jsou, ale kdo jste kurva vy?
Kdo jste, když mluvíte o uvědomění, ale zároveň pohrdáte těmi, kteří se mají údajně uvědomit? Mluvíte o hnutí, ale co to je? Mluvíte o tom, že je nutné něco dělat, ale zároveň dodáváte, že nenastal ten správný čas. Onanujete nad fotkama hořících aut, ale zároveň odsuzujete násilí. Vydáváte letáky, ale zároveň se bojíte mluvit na rovinu. Schováváte se za líbivé a nic neříkající fráze a přitom usínáte s dobrým pocitem, kolik jste toho udělali pro revoluci.
Pardon, víc jste toho vlastně udělat nemohli, on ještě nenastal ten správný čas, ještě nenastaly ty správné podmínky, ještě neopadalo listí z dubu. V Řecku možná (ale jen trochu), ale tady rozhodně ne. Tady se nic neděje, tady chcípl pes. Musíme ještě vydávat letáky, brožury, hlavně agitovat a uvědomovat. Hovno! Na tohle vám z vysoka seru. Nechci sedět a čekat. Čekat na to, než mě exekutor dožene k sebevraždě, než mě šéf sedře z kůže, nebo než se utopím v těch vašich hovnech. To se raději nechám zastřelit fízlem.
Analýza je nutná, říkáš. Jasně, ale k čemu ji pořád dokola opakovat? Proč stále rozpitvávat tu kapitalistickou sračku, které tady smrdí už několik set let? Já cítím její smrad pokaždé když musím jít do práce, pokaždé, když platím za žrádlo. Cítím ji, i když se chci jít vysrat a stejně tak ji cítím v posteli, když se chci v klidu vyspat. Postupně se proměňuje, ale podstata zůstává. Je jedno, jestli je natřená na rudo nebo se začíná přetírat na zeleno, na to já seru. Žiju tady a teď a vidím, co se děje.
Chci vzít šutr a rozmlátit první věc z téhle sračky, kterou potkám. Pro tebe to bude unáhlené a iracionální. Jasně, ale někdo musí kurva začít. Proč bych to nemohl být já? Nejsem snad součástí těch, po kterých se kapitál veze? Jsem snad něco víc kvůli tomu, že si říkám anarchista? To si myslíš asi jen ty!
Možná, že to co jsem rozmlátil bylo k ničemu, uznávám, ale co, vidět to napadrť mě upřímně zahřálo. Navíc půjdu dál, šéfovo rozmlácené auto nestačí k zastavení vykořisťování, ale považuji to jen za začátek. Za drobný krůček, za střípek v té obrovské a nezměrné mozaice, kterou kdosi pojmenoval světová revoluce. Celkový obraz bude krásný, ale je mi jasné, že bude draze zaplacen potoky krve, slz a oblaky kouře.
A co ty? Budeš dál raději dřepět a analyzovat? Také se může stát, že až tu svoji analýzu dokončíš a podíváš se z okna, tak zjistíš, že můžeš začít znovu. To tvé čekání přestávám chápat. Je to snad ze strachu? Sakra, já mám také strach. Bojím se, třesu se strachy, ale zároveň si říkám, že nemám co ztratit. Co mi mohou vzít? Svobodu? Nebuď směšný! Tohle je to, co mě posiluje. Vědomí toho, že když nic neudělám, tak chcípnu ve sračkách. A to je sakra silná motivace. Lepší žít hodinu jako tygr, než celý života jako červ. Ano, nikdo sice neviděl předložku z červí kůže, ale chceš se pořád jen bídně vrtat v hovnech?
A nebo je háček někde jinde? Že tobě se tady líbí, že ty jsi vlastně spokojený s tím co máš? Teplé místečko, splacená hypotéka, víkendový anarchismus. Kruci, vzpomeň si na ta hesla, která pořád omíláš. Že prý nikdo není svobodný, dokud nejsou svobodní všichni. Bylo by to k smíchu, kdyby si je začal brát vážně, co? Na tohle nemůžu říct nic jiného, než nasrat. Nasrat na ty tvoje hovna. Nezapomeň, že hovno – hovno hoří!
Třeba si to dočetl až sem, gratuluju! Ušklíbáš se a říkáš si, to je ale magor – nic jsi nepochopil.
Sráč