Přišlo mejlem – zveřejňujeme bez jakýchkoliv slohových či obsahových úprav.
TEXT NEMUSÍ VE VŠEM KORESPONDOVAT S VĚTŠINOVÝMI POSTOJI NAŠÍ KOMUNITY.
Anarchisté a anarchistky si často kladou otázku, co je zdroj vlastních
neúspěchů. Místo analýzy však nezřídka sahají ke stereotypním a
povrchním závěrům. Vystačí si s očerňujícími nálepkami domnělých
„původců zla“, nezkoumají situaci z blízka a do hloubky. Vlastní
neúspěchy tím jen násobí. Protože, kde není analýza neúspěchu a
především pak ta sebekritická, tam je vždy sklon k opakování chyb.
V roce 2014 a 2015 jsem se účastnila aktivit solidárních sítí v Praze,
včetně sporu s Restaurací Řízkárna. Jsem opravdu zklamaná, že i po
tolika letech narážím na zkratkovité uvažování, které věci překrucuje.
Dochází zde doslova k přepisování historie, když se v textu
Anarchistické federace můžeme dočíst, že „Další kapitolou bylo dle
zahraničních vzorů vytváření solidárních sítí, konkrétně v Mostě a v
Praze. Ty měly slibně nakročeno, dokud nedošlo k diskreditaci aktivit
kolem restaurace Řízkárna akcemi ze strany individualistů hlásících se k
povstaleckému anarchismu, jenž je poměrně sebestředný a k organizovaným
aktivitám bezohledný.“ zdroj:
https://www.afed.cz/text/7522/zdravice-na-prvni-sjezd-ip
Činí tyto chybné závěry moralisté, kteří se bojů sami neúčastní, ale
vždy jen mají dost emocionálně zabarvených odsudků pro ty, kdo jsou
uvnitř dění? Nebo jde prostě jen o ideologickou diskreditační taktiku,
podobnou té, kterou tak rádi používali stalinisté, mimo jiné i proti
anarchistům? Nevím, ale ráda bych se pozastavila u toho jak moc je
skutečnost vzdálená závěrům AF.
1) Je pravdou, že Solidární sítě měli slušně nakročeno. V určitém
momentu se ale zastavily a nebyly schopné pokračovat v dalších krocích,
které by vedly k žádoucími výsledku. To se stalo ještě před tím, než se
svou autonomní aktivitou kolem Řízkárny začala angažovat Síť revolučních
buněk (SRB). Ustrnutí na místě a úpadek Solidárních sítí započal dávno
před vzplanutím aut Řízkárny. Šlo a selhání MSS a Sol!s, které se nyní
někdo snaží hodit na jiné.
Ale samozřejmě, je vždy těžké otočit prst proti sobě. Já to nyní dělám,
protože jsem sama byla součástí Solidárních sítí a cítím
spoluzodpovědnost za jejich „krach“. Neviním z toho nikoho mimo základnu
solidární sítě.
Oproti AF, která se aktivně na boji Solidárních sítí nepodílela (až na
několik málo jedinců), se lidé kolem MSS pokusili o analýzu, která
vychází přímo z terénu boje a znalosti souvislostí. Vřele doporučuji
text „Revoluční buňky, solidární sítě a strategie boje v Řízkárně“
https://asociacealerta.noblogs.org/post/2015/11/11/revolucni-bunky-solidarni-site-a-strategie-boje-v-rizkarne/
2) AF nejen ve zmíněném článku, ale i v Existenci a jiných textech
opakovaně uvádí, že sabotáže proti Řízkárně mají na svědomí
individualisté, hlásící se k povstaleckému anarchismu. Je zjevné, že
svoje tvrzení federace neopírá o skutečnosti, ale ideologická dogmata a
předsudky. Samotná SRB na podobná lživá tvrzení reaguje článkem „Aby
bylo jasno“
https://revolucnibunky.noblogs.org/post/2017/12/11/aby-bylo-jasno/
Text ujasňuje nedorozumění a nedává příliš prostoru k mylným výkladům.
SRB vyvrací tvrzení o návaznosti na povstalecký anarchismus. AF přesto
pokračuje jako flašinet hrát dokola stejnou píseň o povstaleckých
anarchistech a individualistech. AF přiřazuje nálepky, které jsou často
zatížené předsudečnými stereotypy. Je to zákeřná forma jak někoho v
očích druhých zdiskreditovat. Smutné je, že AF souběžně druhé obviňuje,
z toho, že diskreditují Solidární sítě.
Z materiálů SRB je zjevné, že jejich aktivita byla autonomní a žádná
buňka ji nespojovala s iniciativou Solidárních sítí. Když někdo jde
nezávisle po vlastní ose, proč někdo jiný hovoří o tom, že diskredituje
druhé se kterými svou aktivitu vůbec nespojuje?
Dokud anarchisté budou kritičtí více k ostatním anarchistům, než k
mediím, která nás reálně diskreditují, těžko lidé v anarchistech uvidí
věrohodné spojence. Dokud anarchisté nebudou schopni informovat
pravdivě, budou sami přispívat k vlastní diskreditaci.
3) AF obviňuje povstalecký anarchismus, že je „poměrně sebestředný a k
organizovaným aktivitám bezohledný.“ Opět zde pohled zamlžují emoce.
Povstalečtí anarchisté (za které se se však zjevně SRB nepovažuje) nikde
nedeklarují odmítnutí organizovaných aktivit. Jen to, že preferují
vlastní formy a obsahy organizovaných aktivit. Pokud ale selektivní
logika AF vnímá za organizované aktivity na prvním místě jen ty vlastní
nebo ty v souladu s vlastní ideologií, pak je úsměvné, že obviňuje druhé
ze sebestřednosti. Sama federace tímto projevuje svou sebestřednost.
Férové je zmínit, že proud povstaleckého anarchismu se na adresu různých
„oficiálních“ anarchistických skupin vyjadřuje poměrně kriticky. Aby ne,
když ty stejné organizace povstalecké anarchisty nechávají napospas
státní represi, aby si o nich někdo náhodou neudělal negativní úsudek na
základě „podpory teroristů“. Pokud povstalečtí anarchisté kritizují u
jiných proudů anarchismu nesoulad jejich teorie a praxe, je to
bezohlednost? Nebo je to prostě jen polemický příspěvek? Kritika proudí
všemi směry. Proč máme věřit, že jednou je to bezohlednost, jindy není?
Kritika ze strany AF je v pořádku, ale ze strany povstaleckých
anarchistů, je bezohledností? Máme dva stejné jevy posuzovat odlišnými
měřítky? Jsme snad populističtí politici nebo bulvární média?
AF, SRB, MSS, Sol!s, a dokonce i lidi hlásící se k povstaleckému
anarchismu, ti všichni se účastní organizovaných aktivit. Můžeme
diskutovat o tom, které jsou smysluplné a které nikoli. Měli bychom to
ale dělat analytičtěji než jen nálepkováním a zkratkovitými soudy. Právě
proto jsem zde doporučila texty od Asociace Alerta a SRB. Ne nutně
proto, že bych se vším v nich souhlasila, ale protože v nich vidím snahu
jít do hloubky, vyhnout se povrchnostem a rozejít se dogmatismem
idealistické levice.
zpracovala, Antonie (kontakt: a_ntonie@riseup.net)
