Mýty a realita osmašedesátého ve Francii (minirecenze od Lukáše B.)

Po delší odmlce zveřejňujeme další  z  Lukášových minirecenzí. Ostatní Lukášovi texty můžete nalézt například na blogu  Archiv Lukáše B.

publikaceAnarchistické prostředí má velmi často sklon k romantizování určitých událostí a hnutí. Ať už je to ruská nebo španělská revoluce, zapatistické hnutí nebo nejnověji třeba boje v Rojavě, vždy se vynořují mýty, které nám zastírají pohled na realitu v celé její šíři. Považuji za přínosné pro antikapitalistickou praxi, pokud se někdo snaží tyto mýty demaskovat a pohřbít. Díky tomu je možné hledět na věci střízlivěji: posilovat jejich pozitivní stránky a posouvat se za limity těch negativních. 

 

Rozejít se s iluzemi umožnuje naší praxi odvrátit od toho, to co nás brzdí a jít vstříc tomu, co nás posiluje. Přesně tuto tendenci jsem vycítil při čtení publikace, kterou v roce 2018 vydala skupinaKolektivně proti kapitálu společně s Mouvement communiste. Titul nese název Francie: květen-červen 1968. Promeškaná příležitost na autonomii pracujících.

Události ve Franci v roce 1968 lze zařadit do výčtu těch, které trpí nánosem romantických iluzí. Bývají líčeny jako revoluční dny s ohromnými úspěchy. Často k učinění takových závěrů postačí povrchní analýzy, které přesvědčení o úspěchu vyvozují ze samotného počtu zůčastněných a intenzity násilného konfliktu s osbrojenými složkami státu. Analýzy KPK/MC jdou ale hlouběji. Pod povrchem masového hnutí vidí překážku v podobě stalinistů, odborů a nejrůznějších levičáků svádějících dělnickou třídu na kontrarevoluční cestu. Vidí, že bitky s policií, jsou sice logickou součástí antikapitalistického boje, ale bez důsledných bojů na pracovišti nemohou paralyzovat kapitalistické vztahy. Vidí, že počet zůčasněných sám osobě nezaručuje kvalitní obsah a tedy ani možnost dosažení smysluplných cílů.

Na publikaci je zajímavé, že učiněné závěry částečně vycházejí z popisu těch, kteří se oněch událostí sami účastnili. Jejich výklad by šel shrnout tak, že v osmašedesátém ve Francii byla velmi slabá tendence k vytváření autonomních proletářských struktur nezávislých na odborech a státotvorných stranách, které by zároveň šly proti nim. To bylo hlavní příčinou, proč nedošlo na revoluční události, ale k přesměrování bojovné energie do aktivit stabilizujících kapitalistický řád. Každému, kdo chce tento pohled více pochopit, vřele doporučuji si publikaci pořídit a přečíst.

+++

Comments are closed.