Převzato z antifa.cz:
20. 6. 2015 proběhla v Bratislavě dosud největší demonstrace neonacistů v novodobých dějinách Slovenska. Akci, kterou organizačně zastřešilo xenofobní sdružení Alternativná cesta, podle některých odhadů podpořilo až 5 tisíc neonacistů a ultranacionalistických a neonacistických organizací a politických stran. Mezi těmi dominovala politická strana Ľudová strana naše Slovensko (ĽSNS) a neonacistická skupina s názvem Akčná skupina Vzdor Kysuce. Právě aktivisté Vzdoru Kysuce patřili mezi hlavní pořadatele akce a Marián Magát, který je veřejně znám jako jeden ze dvou vůdců skupiny, vystoupil po boku župana banskobystrického kraje Mariána Kotleby s vlastním projevem.
Na 12. 9. 2015 svolává Alternativná cesta opět do hlavního města Slovenska v pořadí druhou demonstraci, tentokrát s názvem “Spoločne za Slovensko, proti islamizácii Európy a imperializmu USA”. Akčná skupina Vzdor Kysuce, Marián Magát a pravděpodpobně ani Marián Kotleba nebudou na Bratislavské demonstraci chybět. Chybět však bude s největší pravděpodobností mnohatisícová návštěva, která doprovázela demonstraci Alternativné cesty v Bratislavě 20. 6. Slovenským neonacistům a ultranacionalistům totiž tentokrát do karet nehraje hned několik faktů.
Demonstraci 20. 6. podpořilo několik stovek nácků a nacistických a rasistických chuligánů z Čech, Polska, Srbska a Rakouska. Již dnes je jasné, že na masivní podporu nácků z okolních států můžou slovenští radikálové tentorkát zapomenout. Jedním důvodem je načasování celé akce. V den plánované demonstrace se totiž konají nejen v ČR, ale i v dalších zemích Evropy demonstrace podobné, které sílu jednotlivých akcí nácků budou tříštit. V Praze se například konají demonstrace dvě. Jednou je akce s názvem “Bikers proti Islámu”, kterou pořádá Iniciativa Islám v ČR nechceme Martina Konvičky, druhou je pak demonstrace s názvem “Za naši kulturu a bezpečnou zem”, která je organizovaná lidmi napojenými na japonsko-českého politika, populistu a politického podnikatele Tomio Okamuru. Na stejné datum je v Budapešti naplánovaná celodenní akce neonacistických skupin napojených na mezinárodní neonacistickou organizaci Blood and Honour, kde se chystá konference a následný koncert při příležitost výročí úmrtí Iana Stuarta Donaldsona, zpěváka legendární neonacistické kapely Skrewdriver. V německém Hamburku se připravuje celoněmecký sjezd neonacistů a fotbalových hooligans napojených na chuligánskou protiislámskou iniciativu. Delegace DSSS, která se chystá jet podpořit demonstraci bratislavskou, nemůže ani zdaleka doplnit počty slovenských a českých nácků, kteří před akcí Alternativné cesty dají přednost akcím v ČR a Maďarsku.
Druhým důvodem, proč se dá 12. 9. předpokládat mnohem menší počet neonacistů v Bratislavě, než se objevil na akci 20. 6., je fakt, že fotbaloví hooligans, kteří počet demonstrantů na straně nácků doplnili několika sty účastníky, dávají již dnes najevo, že akci tentokrát nepodpoří. Jedním z důvodů je obava před plánovaným policejním zásahem proti radikálům, kteří proti sobě svými nesmyslnými útoky v centru Bratislavy během poslední demonstrace Alternativné cesty poštvali velkou část veřejného mínění. Třetím důvodem jsou interní problémy mezi jednotlivými chuligánskými ekipami. Ostravští neonacisté, kteří 20. 6. tvořili velkou část zadržených nácků, dodnes vytýkají svým slovenským protějškům vlažný přístup v pomoci zadrženým chuligánům z jejich skupiny. Chuligáni z ostatních českých klubů se podle našich interních informací hodlají držet spíše stranou a 12. 9. masivní podporu akce v Bratislavě neplánují.
Svou roli může hrát i pozvolné vzpamatování se slovenské občanské společnosti, která na 12. 9. plánuje různé antifašistické protiakce. Je milé vidět, že se slovenským náckům nepovedlo zastrašit své odpůrce. Alternativné cestě tak nelze z naší strany přát nic jiného, než podobné fiasko a vystřízlivění, jaké čekalo aktivisty ĽSNS před několika málo dny v Trnavě, kde jim k úspěchu nepomohla ani účast členů maďarské fašistické strany Jobbik.
Když neonacisté vezmou právo do svých rukou
Nechme prozatím stranou demonstraci 12. 9. v Bratislavě a pojďme si říci něco o mnohem temnější stránce neonacistického hnutí, která se Slovenské republice v jejich novodobých dějinách, oproti jiným zemím Evropy, dotýkala v poněkud menší míře. Mluvíme o radikalizaci militantní části neonacistické scény v souvislosti s často mediálně vyhrocenou situací ve společnosti. Pokud v minulosti byla nosným a lukrativním tématem médií otázka spojená s Romy a jejich soužití s majoritou, dnes je jím jednoznačně otázka uprchlická, tzv. imigrační vlna a otázka Islámu (nutno podotknout, že tato témata spolu často vůbec nesouvisejí).
Od pádu Železné opony uplynulo mnoho let. Od rozdělení Československa 23 let. Během té doby střední Evropa prodělala několik násilných vln, které byly více či méně spojeny s eskalací napětí ve společnosti a jejichž hlavní agendu v podobě militatních akcí vůči minoritám vedly subejkty spojené s neonacistickou, ultranacionalistickou a rasisticko-chuligánskou scénou.
V roce 1992 Německo zasáhla imigrační vlna spojená s poptávkou neměcké ekonomiky po levné pracovní síle. Pogromy v rostocké čtvrti Lichtenhagen v létě 1992, jichž se za nepochopitelné asistence policie účastnilo zhruba 2000 lidí (občanů Rostocku společně s několika sty nenacisty), můžeme v kontextu dnešního článku brát jako neblahou předzvěst dalších násilných akcí, které měly v Evropě v následujících letech následovat. V rostocké pouliční válce proti imigrantům, z nichž většina pocházela z Vietnamu a Rumunska, a při které se na straně německých neonacistů objevily molotovovy koktejly a jeden z panelových domů lehl popelem, jen zázrakem nikdo nezemřel.
Mnohem smutnější konec mělo mnoho občanů ČR, převážně Romů, kteří rukou rasistických násilníků a neonacistů zemřeli během posledních 25 let v České republice. Neschopnost českého státu v potírání útoků nácků, otevřený rasismus, xenofobie a populismus čelních politických představitelů, měly v novodobé české historii za následek několik rasistických vln směřovaných především vůči Romům. Romové si za svojí odlišnost, mimo mrtvé ve svých řadách, vysloužili i mnoho desítek, ne-li stovek násilných napadení, mezi která patřila i dlouhá řada útoků zápalnými lahvemi na jimi obývané domy. To byla převážně zábava nácků v severomoravském regionu. Nejznámější případ, který se odehrál na vrcholu jedné z posledních protiromských vln, byl útok zápalnou lahví v roce 2009 v severomoravském Vítkově. K němu se ještě v tomto článku vrátíme. Jen vyjímečně se příbuzní obětí trestných činů spáchaných neonacisty dočkali odsouzení útoků ze strany široké společnosti. Bylo tomu tak v případě studenta ze Sůdánu Hassana Elamina Abdelradiho, kterého v roce 1997 ubodali v Praze neonacisté.
Násilí z nenávisti se nevyhnulo ani našemu východnímu sousedovi. Do dnešního dne v samostatné historii Českého státu evidujeme počty vražd z nenávisti, jejichž počet již překročil dvě desítky, na Slovensku se bavíme o násobně méně případech. Alespoň tedy o těch, u kterých byl motiv nenávisti dokázán. V novodobé historii Slovenska je dokázáno zhruba 6 vražd z nenávisti. Mezi nejznámější případy patřilo upálení Mário Gorala, ke kterému došlo v roce 1995 a případ vraždy Anastázie Balážové z roku 2000. Slovenskou společností však nejvíce zatřásla až vražda Daniela Tupého, studenta Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kterého v roce 2005 v Bratislavě ubodali neonacisté. Pozadí vraždy se věnoval slovenský blackblog.sk v samostatném článku.
Samostatnou kapitolou je činnost úzké skupiny německých militantních neonacistů, dnes označovaných za členy organizace Národně socialistické podzemí. Ti se v průběhu své aktivní neonacistické kariéry posunuli od politické práce a demonstrací k militantní činnosti, která zahrnovala ozbrojené přepadávání bank (těch skupina provedla za svojí kariéru minimálně čtrtnáct), umísťování výbušných systémů a vyhrožování, a vyvrcholila řadou vražedných útoků. Mezi lety 2000 až 2007 provedla skupina nejméně deset vražd převážně tureckých přistěhovalců a jednoho Řeka. Kdo by si před dvěma lety pomyslel, že se po masivním policejním zátahu na neonacisty, napojené na tuto militantní skupinu (která podle veškerých předpokladů musela mít vliv na militantní činnost nácků v Německu) ukáže, že při prvních náznacích spojených s imigrací bude během několika málo měsíců provedeno militantními nácky více jak 200 útoků.
Vražedné útoky v Maďarsku mezi lety 2008-2009, při nichž radikálové z řad ultranacionalistů fakticky popravili několik Romů, včetně dětí, lze považovat za výsledek protiromského tažení ultranacionalistických, poulistických a fašistických stran, které eskalovaly proti-romské napětí v maďarské společnosti do neuvěřitelných rozměrů. Pachatelé vražd sice v Maďarsku nakonec dostali doživotní tresty, nicméně jak vidíme v dnešní době v souvislosti s imigrací, nenávist v maďarské společnosti přetrvává dodnes.
Pokud bychom opustili hranice střední Evropy, pro podobné případy, kdy se rasističtí militanti naplnění nenávistí odhodlali k radikálním akcím, nemusíme chodit daleko. Stačí připomenout desítky vražd antifašistů, anarchistů a imigrantů v Rusku, ke kterým nepotřebovali ruští neonacisté ani tolik mediální masáže, jako přimhouřené oči vládnoucí elity a zkorumpované a nefunkční policie. Připomeňme Řecko a aktivity radikálů Zlatého úsvitu, kteří si hysterii spojenou s migrační vlnou vyložili po svém a uprchlíky napadali téměř denně. Ve výčtu, který by se bohužel hodil spíše do samostatného článku, nemůžeme opomenout zmínit zfanatizovaného fašistu a ultranacionalistu, bojovníka proti Islámu Andrease Breivika, který ve svém tažení proti Islámu postřílel 77 zcela nevinnných lidí.
Otázka, na kterou se pokusíme odpovědět v tomto článku, zní: Hrozí podobné násilné akce neonacistů ve spojitosti s vyhrocenou atmosférou kolem údajné valící se imigrantské vlny i na Slovensku?
Zkušenost z ČR – žhářský útok na romskou rodinu v severomoravském Vítkově
Když jsme se v redakci antifa.cz v roce 2009, jen několik hodin po zveřejnění informací o žhářském útoku ve Vítkově, probírali s našimi kolegy ze sekce zabývající se monitoringem neonacistů jejich materiály a přemýšleli o tom, jaké osoby mohly stát za zbabělým útokem na Romskou rodinu, naší pozornosti neunikla jedna fotografie. Na fotografii se nacházela jedna z mnoha skupin neonacistů působících v severomoravském regionu. Byli na ní společně vyfoceni neonacisté z Opavska a Bruntálska. Fotografie nebyla ničím odlišná od mnoha dalších, které jsme v souvislosti s úvahami nad možnými pachateli žhářského útoku ten den prohlíželi. Až na jednu vyjímku. Na fotografii se totiž s nácky z okruhu Národního odporu, Národního korporativismu a Autonomních nacionalistů Bruntálsko objímal Tomáš Vassiov.
Tomáš Vassiov byl v té době v České republice známý svým pobytem za mřížemi, který si vysloužil za neonacistické aktivity – útok na punkový koncert a útokem nožem na Romy (za ten dostal 5 let). Tresty si odseděl jen z části. Tomáš Vassiov, který díky svým neonacistickým a násilným aktivitám požíval mez severomoravskými nácky určitý druh obdivu, byl jednou z osob, kterou jsme od začátku označovali jako jedoho z pravděpodpobných útočníků na Romy obývaný dům ve Vítkově. Jak se ukázalo časem, pravdu jsme měli. Ale pouze z části.
Inkriminovaná fotografie. Tomáš Vassiov s číslem 5.
Ideologický vůdce a eskalace napětí vůči Romům
Pravdu jsme měli v tom, že Tomáš Vassiov hrál ve Vítkovském případu svojí roli. Nevěděli jsme však, že fotografie, kterou jsme před samotným zásahem policie, který vůči pachatelům z Vítkova následoval o několik týdnů později, předali spřízněným novinářům, je tak významná. Novinářům jsme tehdy předali fotografii, na níž je kromě Tomáše Vassiova [5] i celé osazenstvo auta, které spáchalo inkriminovaný útok ve Vítkově – Cojocaru [1], Müller [2], Vaculík [3] a Lukeš [4].
Jak se ukázalo z pozdějšího policejního vyšetřování, námi otipovaný Vassiov i další neonacisté o útoku ve Vítkově věděli a dalších podobných útoků, které se v regionu odehrály a jen shodou okolností neskončily s tragickými následky, se osobně účastnili. Celé kauze jsme na webu antifa.cz věnovali několik textů, z nichž mezi nejvýznamnější patří článek zabývající se zákulisím a regionálními specifiky, která vedla mladé lokální nácky k násilným aktivitám podpobného rázu, a článek odkrývající kontakty jednotlivých žhářů z Vítkova do neonacistické scény.
Pokud Tomáš Vassiov zaujímal v celé kauze roli jakéhosi radikálního vzoru a jednoho z ideologických hrdinů vítkovských žhářů, rozsah samotného útoku – bavíme se o dlouhodbě plánovaném útoku na Romskou rodinu s malými dětmi – nelze připsat ničemu jinému, než radikalizaci protiromských aktivit v České společnosti po událostech spojených s demonstracemi Dělnické strany v Janově, kterou původně vyprovokovali neonacisté z řad DSSS a jejich mládežnické organizace s názvem Dělnická mládež.
Ve Vítkově o krok pozadu
V minulosti jsme vedli mnoho debat na téma, zda se dalo – a případně jakým způsobem – předejít útoku ve Vítkově. Pomohlo by například, kdybychom ve vyhrocené společenské situaci, která předcházela útoku, zveřejnili inkriminovanou fotografii se žháři z Vítkova, která ležela v našem archivu? Byla šance, že by náckové z Vítkova, zveřejnění svých obličejů v souvislosti s militantními útoky probíhajícími na severu moravy, nebrali na lehkou váhu a od násilných útoků proti Romům by ustoupili? Těžko říci, pravděpodpobně ne. Nechceme ale udělat stejnou chybu znovu. Situace ve společnosti eskaluje, militantní organizace po Evropě rostou jako houby po dešti, ve vzduchu je cítit třaskavá nálada. Všude kolem. Nastal čas popovídat si o další skupině militantních neonacistů, tentokrát ze Slovenska.
Akční skupina Vzor Kysuce
Akční skupina Vzor Kysuce je polovojenská neonacistická organizace ze Slovenska, napojená na politickou ultranacionalistickou stranu ĽSNS a Slovenskou pospolitost (soudem rozpuštěnou politickou stranu, která dnes působí ve formě občanského sdružení), mezi jejíž čelní představitele patří Marián Magát a Richard Holtán. Organizací, která je v ČR napojena na nejvyšší patra neonacistické scény (Marián Magát, který si za svůj rasistický projev vysloužil nedávno v Praze zatčení policií ČR, dostal podle svých slov osobní pozvání na akci od předsedy DSSS Vandase), se zabývalo již mnoho více či méně odborných článků. Osobě Mariána Magáta, nejvýznamnější postavy skupiny Vzdor Kysuce, neúspěšného nezávislého kandidáta ĽSNS do europarlamentu, antisemity a obdivovatele prezidenta fašistického Slovenského státu Jozefa Tisa a dokonce i Adolfa Hitlerova, se podrobně věnoval tento článek.
Aktivisté Akčné skupiny vzdor Kysuce na společné fotografii s Ondřejem Ďuricou, bývalým frontmanem neonacistické kapely Biely odpor, který dnes vystupuje jako pronárodní zpěvák. Jestliže Daniel Landa nikdy nácek nebyl (Landa byl “pouze” rasistický a vlastenecký skinhead), o Ondřeji Ďuricovi, kterého Daniel Landa podporuje (zpívá mu v jedné z jeho písní a zve si ho jako hosta na své koncerty), se to říci nedá. Ondřej Ďurica ortodoxní nácek vždycky byl, o čemž svědčí i tato fotografie, na které se objímá s neonacisty z Akčné skupiny Vzdor Kysuce (Marián Magát zcela vlevo, Richard Holtán třetí zprava.). Ptáte-li se, jaká je šance, že by Ondřej Ďurica nechápal vyobrazení na tričkách aktivistů Vzdoru, kteří název své organizace vložili do symboliky neonacistické organizace Blood and Honour (Krev a čest, heslo hitlerjugend) a využili v ní i další neonacistickou symboliku, kterou hojně využívají militantní neonacisté, hlásící se k teroristické organizaci Combat 18 (Combat A.H., iniciály Adolf Hitler), ale kterou nejvíce proslavila německá neonacistiká kapela Kraftschlag (konkrétně její album Trotz Verbot nicht tot), odpověď zní, že taková pravděpodobnost se rovná nule. Tak zkušený veterán neonacistického hnutí, jakým je Ondřej Ďurica, si velice dobře uvědomuje, s kým se na fotografii objímá.
Když nenávist kráčí městem
Jak bude doloženo na následujících fotografiích, čelní představitelé Vzdoru Kysuce nejsou na neonacistické scéně žádní nováčci. Do hledáčku Antifašistické akce se nedostali pouze z důvodu oprávněné obavy z plánování a příprav řady militantních násilných akcí na území Slovenska, ale i z podpory jejich stejně uvažujících kontaktů v ČR, se kterými doposud udržují čilé kontakty a organizují smělé plány. Informace zde zveřejněné, nechť široké veřejnosti dokreslí situaci kolem skupiny Vzdor.
Začátky – Národní odpor Slezsko
Národní odpor (NO) je nejvýznamnější neregistrovaná neonacistická organizace, která na území ČR doposud existovala. Svou symbolikou, veřejnými i neveřejnými výstupy i webovou prezentací odkazovala k německému nacionálnímu socialismu s prvky českého nacionalismu postaveného na jednotě evropských bílých národů, nadřazenosti bílé rasy a silnému antisemitismu. Členové NO se nechvalně proslavili řadou násilných útoků na menšiny i osoby z řad politických oponentů. Organizace úzce spolupracuje s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Členové NO se objevovali na kandidátkách DSSS, zaujímají nejvyšší posty ve straně Tomáše Vandase a opakovaně se objevují jako pořadatelé na akcích DSSS. Šéfem NO byl Filip Vávra, který v roce 2009 pozval do Prahy bývalého šéfa Ku-Klux-Klanu Davida Dukea. NO měl svého času v ČR a SR několik poboček. Na Slovensku mezi jeho pobočky patří Národný odpor Nitra. Na severu Moravy se jeho pobočka nazývala Národní odpor Slezsko (NOS).
NO na Ostravsku vznikl v roce 2003 z trosek místní pobočky Republikánské mládeže (RM), bývalé mládežnické organizace SPR-RSČ. RM Ostrava pod vedením Davida Dembinského a Martina Kleinedlera od roku 2001 navazovala intenzivní styky s neonacisty a po rozpuštění RM k 30. lednu 2003 logicky přešli její členové do nově vzniklého NOS. V květnu 2005 došlo v Ostravě v souvislosti s nárůstem aktivit členů NOS k útoku neonacistů na rockový klub „Prostor“, při kterém bylo několik lidí zraněno. Při následné policejní razii bylo 14 členů NOS předvedeno, 5 zadrženo a jeden účastník útoku, Marián Kotlář, byl za útok i odsouzen. V říjnu 2005 uspořádala NOS tradiční demonstraci na 28. října, které se již účastnilo cca 100 lidí, včetně poměrně značného počtu slovenských neonacistů. Mezi pořadateli jsme mohli poprvé zaregistrovat obrovitou postavu budoucího šéfa Vzdoru Kysuce Mariána Magáta.
Martin Kleinedler, tehdejší vůdce Slezské pobočky Národního odporu, vlevo v kukle společně s Mariánem Magátem, který na akci 28. 10. 2005 v Ostravě vystupoval jako jeden z pořadatelů.
O rok později, v Bruntále v roce 2006, se Marián Magát (na výřezu vlevo s modrou šálou a kapucí, nad obličejem Davida Vaculíka) účastnil s dalšími slovenskými neonacisty další z řady provokací Národního odporu. Demonstrace se jako pořadatelé mimo jiné účastnili Ivo Müller a David Vaculík, budoucí žháři z Vítkova. Vaculík v reflexní vestě dává rozhovor novinářům. Ivo Müller v reflexní vestě a kukle. Na akci byl zajímavý i fakt, že žháři z Vítkova na akci použili stejné reflexní vesty s nápisem “Národní odpor pořadatel”, jako o rok dříve Marián Magát na akci v Ostravě.
Národní korporativismus (NK) – první náznaky politické činnosti
NK byla fašistická organizace spolupracující s neonacisty a fungující mezi lety 2004-2008. Byla složená z mladých naziskinheadů, rasistických nazichuligánů a členů NO, ale i starších vysloužilých neonacistů, fašistů a ultranacionalistů, kdysi působících v SPR-RSČ, Národní straně, Národním sjednocení a dalších ultranacionalistických politických subjektech. Organizace se hlásila k tradiční směsi “národoveckých” témat, rasismu, xenofobie, kritiky stávající demokracie, odporu vůči levici, narkomanii a imigrantům. Rétorika NK se lišila od ostatních skupin v zásadě pouze tím, že se snažila používat moderního jazyka i jazyka odborného, čímž dodávala svým textům zdání serióznosti. To, co NK skutečně odlišilo od ostatních skupin extrémní pravice, byla jejich aktivita, která po roce 2005 pomohla znovu nastartovat stagnující neonacistickou i neofašistickou scénu. Hlavním impulsem přitom byla série demonstrací, které NK pořádal ve spolupráci se všemi skupinami, které na krajní pravici existují, včetně Autonomních nacionalistů (volné sdružení neonacistů a ultranacionalistů organizovaných do autonomních skupin podle německého příkladu). Detaily o NK a propojení jejich členů s neonacistickou scénou jsme přinesli v našem článku. Jednotliví zástupci NK i Autonomních nacionalistů v průběhu let volně přecházeli pod křídla a na kandidátní listiny Dělnické strany. Jak ukážeme na následujících fotografiích, Marián Magát i jeho další přátelé, zejména druhý z nepsaných šéfů Vzdoru Kysuce – Richard Holtán, měli o politicky se tvářící aktivity NK obrovský zájem. Na akce NK dojížděli ze Slovenska s železnou pravidelností.
Poprvé se Marián Magát na akci NK objevil 13. 1. 2007. Bylo to v Otrokovicích, tradičně antifašisticky smýšlejícím městě, do kterého si neonacisté naplánovali svojí militantní provokaci. Jaromír Lukeš (odsouzený žhář z Vítkova) a Marián Magát. Spolu akci NK vystupovali jako pořadatelé a oba se na demonstraci zapojili do násilných akcí.
Marián Magát v roli pořadatele v Otrokovicích
Marián Magát na stejné demonstraci s dalšími pořadateli. Na vrchním výřezu ve společnosti Martina Kratochvíla, šéfa nacionalistů Blansko. Jana Fuksy, člena NO, Martina Bacíka, člena NK a bývalého člena ODS a uprostřed stojícího Romana Fojtíka, člena NK a bývalého člena Národního sjednocení. Ve výřezu vpravo Marián Magát a Marián Kotlář, člen NO Slezsko a kamarád Vítkovských žhářů, který si sám odseděl nějaký čas v kriminále za své militantní neonacistické aktivity. Vlevo dole Kotlář a Kratchvíl během proslovů na stejné demonstraci.
O několik týdnů později se Marián Magát, tentokrát i se svým kumpánem Richardem Holtánem, objevil na demonstraci 10. 3. 2007, kterou do Přerova svolal Národní korporativismus. Na akci mimo jiné vystoupil i předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Jaromír Lukeš, jeden ze žhářů z Vítkova (vlevo) a Marián Magát (vpravo), opět v roli pořadatelů. Uprostřed fotografie Richard Holtán, ze Vzdoru Kysuce, člen Slovenské pospolitosti a volební kandidát ĽSNS v rozhovoru s Jaromírem Lukešem.
Marián Magát a Richard Holtán na stejné demonstraci. Přerov 10. 3. 2007
14. 7. 2007 se Marián Magát s dalšími slovenskými neonacisty objevil na nepříliš početné akci Národního korporativismu, která byla svolaná na podporu Ernsta Zündela, známého popírače holokaustu z Německa. Na takové akci antisemita Marián Magát nemohl chybět. Stejně tak řada dalších neonacistů včetně Davida Vaculíka (1.) a Jaromíra Lukeše (2.), kteří spáchali útok ve Vítkově. S číslem 3. Tomáš Vassiov.
Nástup Dělnické strany
Rok 2008 se stal odrazovým můstkem v aktivitách Dělnické strany Tomáše Vandase. Dělnická strana se dohodla na spolupráci s Národním odporem a první společnou demonstraci naplánovali na 1. 5. 2008 do Prahy. Demonstrace byla plně v režii Národního odporu. Dělnická strany dala akci pouze legální záštitu. Přes značnou vzdálenost se akce dočkala solidní podpory ze strany slovenských neonacistů, mezi kterými nechyběli ani členové Slovenské pospolitosti v čele s Mariánem Kotlebou. Na akci dorazili i neonacisté z okolí slovenského Čadca, jejichž delegaci vedl Marián Magát a Richard Holtán. V jaké společnosti se oba neonacisté mimojiné nacházeli, si ukážeme na následující fotografii.
Na pravé fotografii je Marián Magát s vlajkou a za ním v šedé mikině Richard Holtán. Oba na demonstraci pochodovali společně s aktivisty Národního odporu Slezsko (Jakub Kotlář (bratr Mariána Kotláře o kterém jsme psali výše) z NO Slezsko nese zástavu Národního odporu těsně před Mariánem Magátem). Zcela vlevo na výřezu Jan Dufek z Duchcova, který na akci vystupoval jako pořadatel. Jan Dufek se mimojiné nechvalně proslavil svým rasistickým útokem na Romy na Slovensku, kde měl příležitost ukázat i svá tetování.
Eskalace protiromského napětí – násilné demonstrace ve vyloučených lokalitách
Slovenští neonacisté z okruhu Vzdoru Kysuce nemohli chybět ani na násilných demonstracích, které po Janovských událostech zahltily Českou republiku. Jak se ukázalo v pozdějších výpovědích vítkovských žhářů, právě eskalace protiromského napětí ve společnosti ukazovala směr, kterým se žháři z Vítkova měli vydat. Směrem k uskutečnění jejich žhářských útoků proti Romům.
Jednou z protiromských demonstrací, na kterých se s Richardem Holtánem potkali všichni vítkovští žháři, byla akce 4. 4. 2009 v Přerově, která se konala pouhých několik dnů před samotným žhářským útokem. Ten si žháři z Vítkova naplánovali v blízkosti data 20. 4., tedy k oslavě narozenin Adolfa Hitlera (což zaznělo v souvislosti s jejich soudním líčením opakovaně). Na fotografii s čísly 1., 2. a 3. žháři z Vítkova. 4. Tomáš Vassiov a 5. Richard Holtán.
Žhářský útok ve Vítkově se odehrál v noci z 18. na 19. 4. 2009. Jak uvidíme na následujících fotografiích, David Vaculík a Richard Holtán se ještě stihli potkat na demonstraci DSSS, která se konala 1. 5. 2009 v Brně. David Vaculík na akci vystupoval jako pořadatel. Jeho levá ruka je označena bílou pořadatelskou páskou. Jeho druhá ruka je oproti tomu označena napořád – jak je vidět na detailu obrázku, při manipulaci se zápalnou směsí ve Vítkově si David Vaculík masivně popálil celou pravou ruku. Na výřezu vlevo Richard Holtán a pod ním transparent držící Michaela Dupová-Rodová, která figurovala jako šéfka organizace sjednocující ženy v neonacistickém hnutí.
Přenos aktivit na Slovensko
Úspěšnou eskalaci násilí namířeného proti Romům se neonacisté ze Slovenské pospolitosti pokusili za nevýznamné podpory členů DSSS přenést i na Slovensko, leč prozatím neúspěšně. Demonstraci Slovenské pospolitosti v Šarišských Michaľanech rozehnala policie, přičemž zbila a zatkla téměř celé vedení Slovenské pospolitosti, které se na akci dostavilo. Richard Holtán nemá blízko pouze k neonacistům z řad Národního odporu, násilníkům z řad vítkovských žhářů, ale i k županovi banskobystrického kraje Mariánu Kotlebovi, kterého se mu nicméně před útokem policie ochránit nepodařilo.
Šarišské Michaľany v roce 2009. Marián Kotleba uprostřed. S pískovými rukavicemi na obrázku vpravo Richard Holtán.
Stejná demonstrace a na zemi se objímající Marián Kotleba s Richardem Holtánem. V červeném triku bratr Mariána Kotleby Marek. Na fotce vpravo Kotleba, Holtán a další členové Slovenské pospolitosti po zatčení policií.
V České republice se Marián Magát a jeho spolubojovníci z organizace Vzdor naposledy předvedli na akci DSSS, o které jsme informovali. Marián Magát si nemohl nechat ujít ani společnou fotografii s jedním z pořadatelů akce, kterým nebyl nikdo jiný než neonacista Vlastimil Pechanec, který si v kriminále odseděl dlouhá léta za jeho údajnou vraždu Roma ve Svitavách. Otázkou je, zda v blízké době opakovaně stíhaného Mariána Magáta, který navíc stojí v centru příprav militantních akcí na Slovensku, nečeká podobná budoucnost – dlouhý pobit za mřížemi v některých ze slovenských nápravných zařízení.
