Při příležitosti konce roku 2018 je asi na místě se na chvilku zastavit a zrekapitulovat právě končící rok. Jaký vlastně byl? Jak rádi bychom ho nazvaly úspěšným, přinášejícím zásadní celospolečenské změny. Nemá ovšem žádnou cenu opájet se falešným optimismem. Stejně tak propadat bezbřehému pesimismu. Byl přesně takový jaký se dal očekávat. Demokracie jako přežitý společenský systém dál zahnívala, promíchána s dogmatem vše-spasitelného volného trhu. Na globální úrovni prohrávala demokracie dál svoji marnou snahu udržet se jako obhájkyně pseudosvobod a tzv. práv. Byla nucena stále častěji sahat k nástroji popírající sebe samu – „militantní demokracii“. Ekonomické vlivové skupiny ztratily svůj ostych a vstupovali do oficiální politiky přímo, bez prostředníků. Mechanizmy nevědomého otroctví (konzumu) byly dál posilovány prostřednictvím skryté i otevřené propagandy. Žalářníky stále ve větší míře nahrazovala touha jednotlivců konzumovat a vlastnit. To všechno se dalo čekat. Je to logický důsledek zaměňování svobody jako stavu společnosti, se svobodou chovat se jakkoliv. Svobodu jednotlivce, přinášející nesvobodu komukoliv jinému, nelze považovat za svobodu. Egoismus není svobodou individua, ale v konečném důsledku jeho vlastní nesvobodou.
Na druhé straně se na stovkách a tisících míst rozhořel nový oheň vzdoru. Mnoho kolektivů a jednotlivců zvedlo svůj hlas k odporu. Zdánlivě beznadějná situace vedla některé z nich i k činům o jejichž efektivnosti a smysluplnosti lze vést polemiku. Stejně tak bylo i nemalé množství těch, kteří nedokázali překročit hranice svého strachu a konformity. Přistoupili na principy, které jsou sami o sobě uměle vytvořené falešnou morálkou a tzv. zákonností, plody systému nespravedlnosti a tyranie. Jsme na to bohužel už zvyklí. Na jedné straně „vyvolení spasitelé“ a na druhé „revolucionáři v mezích zákona“. To všechno k tomu patří. Jak akademické debaty, tak přímé akce pod pláštíkem noci. Pojem evoluce neznamená popírání významu revoluce a naopak. Glorifikování jednoho na úkor druhého je nešvarem s kterým se asi budeme setkávat ještě hodně dlouho. Snad jednou dojde pochopení slogan: „ Etická evoluce = Permanentní revoluce“.
Končí se rok a my děkujeme všem, kteří nemlčeli. Všem co dokázali zvednout svůj hlas k nesouhlasu s nespravedlností a nesvobodou. Lidstvo jde po společné cestě a všichni co se snaží, aby jeho cílem byla svoboda jednotlivců i celé společnosti mají naše poděkování a respekt.
Hodně síly a odhodlání do dalšího společného boje za svobodný a spravedlivější svět!
